Tradiční masáž na migrény, nachlazení i pro krásu: Guasha masáž dobývá nejen Česko

Autorka: MUDr. Ludmila Bendová

Představujeme další díl z cyklu pořadů o čínské medicíně. Nyní čítá již přes sto dvacet pokračování a vysílají jej poslední dva roky rádia Color a Hey každé pondělí v rámci pořadu Barevný svět.

UPTCM na pořadech skrze své příznivce a podporovatele organizačně spolupracuje. Představují přesně to, co si klademe za cíl: jednoduchým způsobem vysvětlují základní principy čínské medicíny. A přidávají důležité praktické tipy pro každého, kdo chce s pomocí čínské medicíny udržovat své zdraví.

V textu níže se dozvíte:

• jak si masáží pomoci při chřipce, úžehu či jiné akutní nemoci

• proč si evropské úřady myslí, že Číňané týrají své děti

• jaká je starší sestra akupunktury

• co je kosmetická kváša a proč ji nedávno s úspěchem testoval Vogue

• jak si pročesat hlavu způsobem, který žádný holič neumí

„V napětí jsi tím, kým si myslíš, že bys měl být. V uvolnění jsi sám sebou.“  - čínské přísloví

Jak relaxovat s čínskou medicínou

To se nám to řekne, napětí a uvolnění. Teoreticky s tím všichni jistě souhlasíme. Jenže jak toho v dnešní rychlé a stresující době docílit?

Tradiční čínská medicína, o níž si v našem seriálu povídáme, je medicínským systémem, který se na uvolnění přímo zaměřuje. Na rozdíl od medicíny západní má propracovaný systém prevence nemocí – Číňané dokonce říkají, že „léčit nemoc, když propukne, je jako kopat studnu, když dostanete žízeň“. Cílem čínské medicíny je stav harmonie a rovnováhy. Ten sám o sobě uvolnění a volné plynutí předpokládá.

Tohoto účinku se dosahuje množstvím technik. Výborné je třeba čínské cvičení čchi-kung, které je v poslední době velmi populární i u nás stejně jako tchajti / tajči. Další velmi populární technikou, která se v posledních dvou letech prohnala světem módy a krásy jako opravdová vlna tsunami, je čínská masáž kváša (gua-sha).

Akupunktura bez jehel

Kváša není samozřejmě jedinou formou čínské masáže. Její větší a starší „sestrou“ je čínská léčebná masáž tchuej-na, která v sobě obsahuje řadu technik, zaměřených na jemnou stimulaci akupunkturních bodů a drah pomocí doteku a tlaku i na rozhýbání zatuhlého či bolestivého pohybového aparátu.

Jde o celé umění – dalo by se říci, o akupunkturu pomocí rukou, a ještě navíc o masáž. Naučit se ho dobře vyžaduje několikaleté studium. V nejstarší škole čínské medicíny u nás, 1. škole tradiční čínské medicíny, se tchuej-na kupříkladu vyučuje v rámci tříletého studia, kterému ovšem předchází studium teoretických základů tradiční čínské medicíny.

Kváša přináší specifické uvolnění

Kváša je jiná. Není možná tak sofistikovaná, zato jsou její základy tak jednoduché, že se je může naučit prakticky každý. Taky je v Číně umí značná část populace. Masáž kváša umožňuje jednoduchou první pomoc při nemocech typu úžehu či chřipky i zlepšení celkového zdravotního stavu a úlevu při chronických nemocech, včetně mnoha civilizačních.

Kromě toho přináší úplně specifický pocit uvolnění celého těla. Nejde jen o uvolnění svalů a podkoží, ale uvolnění energetické. Jejím posledním využitím je kosmetická kváša, jemná omlazující masáž, která se stala mezi ženami na západě obrovským hitem.

Nebojte se modřinek

Kvá (psáno gua) znamená v čínštině škrábat nebo škrabku. Šá (psáno sha) pak znamená výsev na kůži. Celkem tedy kváša odkazuje k faktu, že jde o masáž, prováděnou nějakým tvrdým předmětem typu destičky, jejímž důsledkem jsou různé dočasné změny na kůži v místě, kde masírujeme. To však je jen vnější efekt. Skutečným důsledkem jsou změny vnitřní, probíhající v našem organismu.

Navenek tedy vše vypadá jako začervenání či modřinka. Nejde ale o poškození naší kůže, naopak. Kváša stimuluje podkoží a to, co dělá, je, že vytlačuje krev z teninkých vlásečnic – tepen a žilek, jejichž průměr se pohybuje v nanometrech. Protože jsou tenké a na periferii, krev v nich má tendenci stagnovat. „Škrábáním“ ji však rozpohybujeme, stejně jako lymfatickou tekutinu.

Z kůže a podkoží (někdy i z hlubších vrstev tkání) pak začneme odplavovat toxické látky a přispívat k proudění energie, okysličení a obnově tkání. Zajímavé je, jak hloubkové účinky na tělo může mít masáž jeho nejsvrchnější vrstvy.

Zachraňovala životy na polích

Kváša je prastará metoda. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je starší než akupunktura. Je to i logické: kváša se provádí destičkami (dnes například z rohoviny, nefritu a dalších nerostů). Nějaké ty kosti, rohy nebo lopatky se určitě povalovaly už v táborech pravěkých lovců – na rozdíl od akupunkturních jehel! I když samozřejmě víme, že třeba takový ledový muž Ötzi – náš evropský předek – měl tetováním na těle vyznačené akupunkturní body.

V historických záznamech se s masáží kváša poprvé setkáváme ve třináctém století. To byla prostředkem, kterým za Kublajchánovy dynastie Jüan zachraňovali rolníky, kteří padli na poli vedrem a vyčerpáním z úžehu.

Kváša proti úžehu

Tohle použití popisuje od svých dědečků a babiček i současná generace Číňanů. Jedna Číňanka, žijící na Západě, vypráví, jak trávívala léta u babičky v Šanghaji. V bytě bylo vždycky příšerné vedro, klimatizace šla jen hodinu denně, a malé holčičce se ze střídání horka a zimy dělalo zle.

Babička ji pak prohlédla, podívala se jí na jazyk, což je jeden z diagnostických prostředků čínské medicíny. Pak jí obvykle odhalila zátylek a kovovou lžící nebo podobným předmětem škrábala, dokud neměla její malá vnučka vzadu na krku pod lebkou pořádný modrý flek. Prý se za modřinu vždycky strašně styděla a masáž samotnou nesnášela, ale byla ráda, protože se jí okamžitě ulevilo.

Skandál kvůli masáži

Zvyk děti jednoduše léčit z různých chřipek a úžehů pomocí kváši však v případě Číňanů, žijících v Evropě a USA, dost narazil u místních úřadů. Ve Španělsku se před několika lety pokusily úřady odebrat čínské matce dítě, protože ji podezřívaly, že ho týrá. Policie ji dokonce zatkla. Masáž, kterou mu prováděla, aby ho zbavila kašle a nachlazení, totiž nechala na jeho krku a zádech pár dní modřiny.

Celou situaci se nakonec podařilo vysvětlit, ale způsobila značný poprask. Zkrátka – střet civilizací! Stejným problémem se zabývá film The Guasha Treatment z roku 2001, kde čínské dítě v Kalifornii ošetří kvášou dědeček, jen aby bylo úřady odebráno a teprve po mnoha dobrodružstvích se vrátilo ke své zoufalé a milující rodině.

Netřeba se ale bát: kváša není ve skutečnosti žádné mučení. Výsevy, tedy modřinky, které po masáži mohou chvíli zůstávat, jsou obvykle nebolestivé a jak už jsme řekli, jsou velmi užitečné.

Kosmetická masáž dobývá svět módy

Naprosto samostatnou kapitolou je pak kváša obličeje, čili kváša kosmetická, která žádné změny nezanechává. Ta spočívá v jemném „hlazení“ nefritovou destičkou, které většina klientů miluje a dostává se při něm do stavu uvolnění téměř podobnému lehkému transu. Žádné změny na kůži nezanechává. Většina klientů ošetření popisuje jako podobné například kraniosakrální terapii, spojenou s kosmetickým ošetřením.

V moderní západní praxi navíc různé kosmetičky a „šamanky“ kombinují masáž s přikládáním drahých kamenů na energetická centra těla. Vypadá to sice poněkud ezotericky, ale za vše hovoří fakt, že americký ženský magazín Vogue podobnou terapii vyzkoušel a jeho zcela mainstreamově naladěné redaktorky ji doporučují jako menší zázrak. Faktem také je, že čínská profesorka Čangová, která v Praze vyučovala kosmetickou masáž kváša, vypadá minimálně o dvacet let mladší, než je. Asi to nebude náhoda.

Evropské centrum kváši je v Česku

Mimochodem, ve spolupráci s paní profesorkou Čangovou se podařilo založit při 1. škole tradiční čínské medicíny v Evropě unikátní Evropské centrum masáže kváša, kde probíhají kurzy pro kosmetičky, praktiky čínské medicíny i veřejnost.

Jak už jsme totiž řekli, naučit se kvášu může v podstatě každý. Nefritové destičky je možné si objednat přes internet, nebo koupit tam, kde se kváša učí. V podstatě si ale můžete základní principy masáže vyzkoušet doma.

Základní návod na doma

Předmět, kterým budete masírovat, je potřeba při základní technice držet v úhlu asi čtyřiceti pěti stupňů ke kůži. přičemž jej držíme tou hranou, kterou budeme škrábat, po směru pohybu. Stále stejným směrem pak budete poměrně krátkými tahy „táhnout“ podkoží za destičkou. Když masírujeme, vnímáme, kde nám v podkoží něco „drhne“, případně kde co bolí a bolestivým místům věnujeme pozornost.

Masírovat můžeme v zásadě kteroukoli část těla. Také se můžeme zaměřit na průběh některé akupunkturní dráhy. Ideální je na to třeba dráha žlučníku, který je teď v předjaří aktivní. Dráha žlučníku probíhá po vnější straně nohy jako „lampas“ na kalhotech. Dráha začíná jinde, vede od hlavy přes boky, ale tím se asi nemusíme při základní automasáži trápit.

Reflexní kváša: moderní fyzika na dlani

Jinou možností, jak kvášu vyzkoušet na sobě, je spojit ji s takzvanou reflexní masáží. O reflexní masáži už asi většina z nás slyšela. Jde o princip, který lidské tělo se všemi jeho orgány promítá do některé části těla, například na ucho, plosku nohy nebo ruku.

Jak funguje, je stále trochu záhadou. Dnes se tvrdí, že její fungování objasňuje moderní fyzika pomocí takzvaného holografického principu. Řečeno jednoduše: každá část celku v sobě současně obsahuje informace o celku – tedy každá část našeho těla může sloužit jako taková „mapa“ těla celého.

Človíček na hřbetě naší ruky

Pokud si tedy prohlédneme svoji ruku od zápěstí dolů, můžeme si ji představit jako malého „človíčka“, který má hlavu na našem prostředníčku, tělo i s orgány poskládané v naší dlani a záda na hřbetě naší ruky.

Právě tam si můžeme reflexní masáž kváša vyzkoušet možná nejlépe. Pokud si představíme, že reflexní „mapa“ naší páteře běží od první kůstky prostředníčku až k zápěstní rýze, kde je pomyslná kostrč, můžeme si destičkou (nebo tím, co máme místo ní) projet celý průběh páteře. Lopatky a šíjové svaly jsou samozřejmě promítnuty po stranách páteře. většina z nás při masáži nahmatá drobné hrbolky, jako bychom na kosti měli pod kůží písek. Když je správně rozmasírujeme, pozoruhodně se tím uleví našim zádům.

Masáž kštice odstraní stagnace

Jak masírovat je přece jen lepší se naučit v některém z kurzů na téma kváša. Sami doma ale rozhodně můžeme dělat jinou věc, a tou je kváša kštice. Tato zdravotní technika nám může pomoci zlepšit stav všech orgánů v těle.

Potřeba je k ní buď hodně tvrdý hřeben s tupými zuby, nebo – lépe – speciální plochý hřebínek na kvášu. Začneme od bodu paj-chuej, čili šešulky, a krátkými, intenzívními pohyby „pročesáváme“ pokožku hlavy (ne vlasy!) směrem od středu k uchu. Vytváříme tak „cestičku“ směrem k týlu. Pak postupujeme v pruzích ke stranám hlavy.

Co holič nedovede

Kváša kštice není ze začátku kdoví jak příjemná. Na západě jsme totiž zvyklí věnovat se až s fanatickou péčí vlasům, ale naprosto zapomínáme na pokožku hlavy. První pokusy o kvášu kštice tedy obvykle narážejí na vrstvy podkožních „zrníček“, které musíme trpělivým „česáním“ odstranit.

Nesmíme si úplně ulevovat, jinak stagnace nerozbijeme, ale ani tlačit moc, abychom nepřipomínali Erbenův verš o tom, že „když hlavičku češe, krev potůčkem teče!“ Zlatá střední cesta a trpělivost je nejlepší. Pokud se nám postupně povede odstranit stagnace, pak už kváša kštice nebolí. Odměnou nám navíc bude zmírnění, někdy i odstranění migrén či bolestí hlavy, lepší zrak, hustší vlasy, lepší trávení a celkové uvolnění.

Jak být sám sebou

Masáž kváša je zkrátka takový malý, starobylý poklad z tisícileté pokladnice tradiční čínské medicíny. Je jednoduchá a účinná, jako mnoho jejích technik.

Kdyby se podobné metody vyučovaly v kurzech zdravovědy na základních školách, možná by se zdravotní stav našeho národa o mnoho zlepšil. A možná nejen ten zdravotní. Jak naznačuje přísloví, kterým jsme dnes začínali, pokud naše energie proudí harmonicky, jsme daleko více sami sebou. A o to jde…