Lékořice léčí nejen lásku: Které bylinky a strava pomohou ke zdraví na konci zimy. Jaký bod otáčí miminka v děloze? A co radí sv. Hildegarda?

Autorka: MUDr. Ludmila Bendová

Představujeme další díl z cyklu pořadů o čínské medicíně. Nyní čítá již přes stovku pokračování a vysílají jej poslední dva roky rádia Color a Hey každé pondělí v rámci pořadu Barevný svět.

UPTCM na pořadech skrze své příznivce a podporovatele organizačně spolupracuje. Představují přesně to, co si klademe za cíl: jednoduchým způsobem vysvětlují základní principy čínské medicíny. A přidávají důležité praktické tipy pro každého, kdo chce s pomocí čínské medicíny udržovat své zdraví.

V textu níže se dozvíte:

• jak souvisí vůle a drajv s ledvinami
• kdo, kdy a jak může beztrestně solit
• jaká je nejzdravější snídaně v tomto období
• jak na pitný režim
• co nám říká žízeň a její nedostatek
• co jsou to body vody
• který bod otočí miminko v děloze, vypudí z těla škodlivý vítr i podporuje ledviny
• rady sv. Hildegardy pro zimní období

Motto:

„Lidský život je pouhou ranní jinovatkou.“ - Čínské přísloví.

Zvolna se blížíme ke konci zimního období velké jin, spojovaného se živlem vody a ledvinami s močovým měchýřem. Blížíme se ke konci ale neznamená, že bychom měli polevit v naší podpoře ledvin. Naopak – vždyť už jsme zmínili, že důležitým prvkem, přináležejícím elementu vody je vůle, drajv a schopnost dotahovat věci do konce. Takže nepolevujme!

Živel vody: pomocník s odvahou i klidem

Živel vody v lidské povaze vnímá čínská medicína jako to, co člověku dává pevnou vůli, disciplínu, ale i silné charisma. To vše se pojí se skromností a odvahou a schopností určit si hranice dosažitelnosti.

Jakmile jsme tedy bázliví, máme slabou vůli či přehnanou potřebu jistoty, je jasné, že s „naší vodou“ není něco v pořádku. Současně ovšem platí, že pokud žijeme na tři sta procent, stresujeme se a vyčerpáváme, není to dobré především pro náš vitální základ, a tím jsou ledviny. Speciálně to platí v období zimy, kdy bychom měli energii spíše uchovávat uvnitř.

Solit, nebo nesolit?

Málokdo na západě ví, že naladění na směřování energie dovnitř, které se nám nejvíce vyplatí v zimě a zklidní nás, může našemu tělu zprostředkovat i slaná chuť. Podle teorie čínské medicíny přináleží právě ona vodě. Pro našince to může být docela intuitivní: víme přece z běžné zdravovědy, že to, jak moc solíme, ovlivňuje naše ledviny. Tak jak je to tedy – solit, nebo nesolit?

Na rozdíl od západní medicíny na tuto otázku nemá čínská medicína jednotnou odpověď, ale hned odpověď několikačetnou. Za prvé záleží na tom, co vlastně myslíme tím „solit“. Uzeniny, sýry, polotovary, konzervy a různé slané „dobrůtky“, které jsme zvyklí konzumovat, obsahují rozhodně soli přemíru a měly by se konzumovat jen s velkou opatrností.

Takto solit můžeme!

Na druhé straně, potraviny, které jsou slané z hlediska čínské medicíny, a přitom našemu tělu prospějí, jsou třeba mořské řasy a plody moře. Ty jsou sice chuti slané a povahy chladné, takže by nás ve velkém množství mohly příliš ochladit, nicméně nám, pokud je jíme přiměřeně, mohou pomoci stahovat energii dolů. Také napomáhají trávení.

Dalšími příklady slaných potravin, které rozhodně můžeme, jsou třeba sójová omáčka tamari nebo shoyu, či takzvaná miso pasta. Z miso pasty se, spolu s vývarem z mořských řas a vločkami ze sušeného tuňáka dá vyrobit výtečná polévka miso.

Záleží i na konstituci

Především však to, jak moc bychom si měli dopřávat slané – a jakékoli jiné – chuti závisí na tom, v jakém jsme zrovna stavu my i okolní svět. Čínská medicína totiž vždy přizpůsobuje konkrétní doporučení, týkající se životního stylu a dietetiky jednak našemu vlastnímu tělu, jednak přírodě kolem nás.

Tak třeba: platí, že sůl a slaná chuť mohou uklidňovat nervózní a vyhublé jedince. Naopak by si jich přemíru neměli dopřávat jedinci s velkým množstvím energie jang (to je ta horká, světlá a aktivní). Mohla by totiž ještě podporovat jejich potenciálně poněkud výbušnou a agresívní energii. Což by asi nedělalo dobře jak jejich tělu, tak psychice všech kolem.

Neobvyklá snídaně

A co se týče ročního období – v zimě je zkrátka především potřeba zahřívat. Plody moře a podobné potraviny by měly činit jen jakýsi doplněk polévek, omáček a luštěnin. V zimě je nejlepší jíst vařené jídlo třikrát denně! Zapomeňme raději na saláty k obědu a jogurty k snídani. Místo nich je nejlepší snídaní třeba kaše z obilovin. Skvělé jsou také luštěniny.

Nebo – možná trochu neobvykle – polévka! Snídat vývar jsme možná zvyklí jen při nachlazení, nebo po flámu. Jenže právě vývary, nejlépe dlouho tažené z masa a z kostí, doplní úplně skvěle náš jang, vyčerpaný dlouhou a náročnou zimou. A na rozdíl od slaných pochutin ho určitě nepovzbudí příliš. Pokud si nemůžeme pořídit v dnešní době stále populárnější pomalý hrnec, můžeme polévku nechat vařit třeba několik hodin v papiňáku.

Jak na pitný režim?

Ostatně, když jsme u polévek, tekutin a živlu vody, měli bychom se zastavit u populárního tématu dnešní doby, a tím je pitný režim. Všude se zpravidla dočítáme, že je nutné denně vypít minimálně dva, někdy až tři litry tekutin. V poslední době se ale začínají ozývat hlasy, že ani odborníci netuší, jak tento názor vznikl. Přesto jsme pod neustálým tlakem pít, i když nemáme žízeň, protože je to prý zdravé. Mnoho lidí navíc i toto doporučení přehání a pije ještě mnohem více v domnění, že tím vyplavuje z těla toxiny.

Člověk pít musí, ale potřeba tekutin je individuální. Pokud jídelníček obsahuje převážně maso, uzeniny, hranolky a podobná přesolená jídla, snadno dva až tři litry vypijeme, protože máme žízeň. Kdo jí převážně zeleninu či ovoce, vystačí si s několika šálky bylinného čaje denně.

Když si tělo o tekutiny neřekne

Ne všichni ovšem pijí málo proto, že jsou zdraví. Už jsme zmínili, že nefunguje-li nám správně slezina, hromadí se nám v těle vlhkost, či dokonce z ní vznikající hlen, tedy toxické odpadní látky z buněk. Čínská medicína má pro tyto různé látky výraz tchan a řadí se sem i cholesterol a tuky v krvi, kameny ve žlučníku, písek v ledvinách atd.

Zajímavé je, že člověk se slabou slezinou obvykle cítí, že nepotřebuje téměř vůbec pít. Nepřítomností žízně se tělo brání přísunu tekutin, protože je oslabená jeho schopnost přeměnit je ve vlastní šťávy, a brání se přílišnému zatížení těla tekutinami. Při nedostatečnosti jin či prázdnotě krve bývá chuť k pití také oslabena a člověk má chuť pít jen po douškách. Tělo možná žízeň má a tekutiny mu chybí, ale člověk jakoby tento stav přehlíží.

Pijete špatně? Pijte horkou vodu!

Pít málo tedy také není vždy dobré. Nesmíme to zkrátka brát mechanicky. V každém případě však, domněnka, že přebytečné tekutiny tělo vyloučí, aniž by se zatížilo, je mylná. Nadměrné pití přetěžuje ledviny, které musí vše, co vypijeme, přefiltrovat a vyloučit. Tělo je navíc zatíženo velkou dávkou minerálů.

Kromě toho jsme obvykle zvyklí pít špatně: pijeme studené ovocné šťávy či slazené nápoje, které nám zachlazují trávení. Dlouhodobá a nadměrná konzumace chlazených nápojů navíc oslabuje jang ledvin a může způsobit močovou inkontinenci i u mladých lidí.

Úplně nejlepší – nejen pro ty z nás „postižené“ třeba nadváhou a slabou žízní – je tedy popíjet celý den po malých doušcích nějaký horký nápoj. Skvělá je samotná převařená, horká voda, o níž v Číně říkají, že je „lékem na všechno, od angíny po zlomené srdce“. O její popularitě svědčí, že ji v Číně seženete běžně na ulici ve stáncích. Kromě vody dodají tekutiny také krátce povařené ovoce a kompoty.

Body vody: snadné ovlivnění energie v těle

Voda je ovšem nejen doménou ledvin či krve, v nichž se nachází fyzicky. I na úrovni životní energie čchi, která proudí naším tělem v akupunkturních drahách čili meridiánech, rozlišujeme takzvané body vody. A jsou velmi důležité! Jak fungují?

Akupunkturní dráhy, z nichž každá je spojená s určitým orgánem, vedou lidským tělem až do končetin. Na nich, zhruba v úrovni kolen a loktů, se dráhy zanořují hlouběji, kamsi do těla.

Pod koleny a lokty se na každé dráze nachází pět takzvaných přepravních bodů, jinak zvaných také body vody. V intuitivním chápání orientální medicíny odpovídají části drah od špiček prstů po kolena či lokty cestě řeky od pramene do moře.

Tyhle body jsou místy, na nichž můžeme energii dráhy velice snadno ovlivnit. Dokonce se tvrdí, že bychom mohli provozovat akupunkturu úspěšně jen s nimi. Každý z pětice bodů na dané dráze nese energii jednoho z pěti základních elementů. Všechny ale mají společné to, že představují propojení těla s vnějším prostředím a jsou silně ovlivněny například vně panujícím počasím a dalšími podmínkami. Kromě toho má samozřejmě každý bod ještě svou přesnou charakteristiku a účinky.

Bod č-jin – doplňuje ledviny, vylučuje vítr a otáčí miminka

Tak třeba bod č-jin (BL 67) na konci dráhy močového měchýře se nachází na vnější straně nehtového lůžka malíčku u nohy. Je to první bod, takzvaná studánka. Nezmiňujeme ho náhodou – jeho stimulace totiž pomáhá právě ledvinám, doplňuje jejich energii čchi. Nejlépe ji můžeme provést moxou. Zajímavé je, že u těhotné ženy vyvolává specifický účinek: pokud jej moxujeme v průběhu posledního trimestru těhotenství, dá informaci miminku, aby se otočilo do správné porodní polohy, hlavičkou dolů. I taková kouzla umí čínská medicína.

Samozřejmě, že bod má další specifická užití. Třeba dokáže z těla vyloučit vítr, a je tedy zajímavý i při prochladnutí. Nicméně tyto účinky by bylo nejlepší poznat už v rámci důkladnějšího studia akupunktury. Třeba ve zdech 1. školy tradiční čínské medicíny, která akupunkturisty vychovává v Česku už třicet let.

Prohřátí infralampou i moxou – jednoduchý recept na ledviny

Pro laika ovšem stačí vědět, jak má podporovat své zdraví a vitalitu. Pro to stačí se držet důkladně v teple. Kdo má doma infralampu, může si s ní nahřívat chodidla, na nichž začíná dráha ledvin. Případně si může nahřát pár kilo soli v troubě a udělat si na nohy horkou minerální lázeň.

Doplnit ledviny je možné také pomocí moxovacího kuželu, který zapálíme na vrstvě soli v oblasti pupíku. Sůl samozřejmě nedáváme přímo na kůži, ale do utěrky, či lépe do ploché mořské mušle nebo ústřicové skořápky. Číňané používali k tomuto účelu želví krunýře, ty u nás ovšem buď nemáme, nebo jsou chráněné.

Lékořice léčí nejen lásku

A když se nezdaří a nastydneme se? Pak nám může pomoci mnoho bylin. Za všechny třeba lékořice. Možná, že tahle úžasná bylinka skutečně dokáže „léčit lásku“, jak zpívá jeden náš populární zpěvák. Funguje totiž při nedostatečnosti energii srdce! Nicméně především dokáže vylučovat hleny, ale i zvlhčovat plíce a tím utišovat kašel. Funguje i na bolesti v krku a bolestivé svalové křeče a celkově detoxikuje. Výtečná je i při bolesti žaludku či břicha, nebo při artritidě.

Co radí sv. Hildegarda?

Nejen lékořici používala už středověká světice Hildegarda z Bingenu. V zimě totiž doporučovala i galgán, staročeské koření, které dobře zahřívá neboť je příbuzné zázvoru. Radila lidem i další zimní potraviny jako je fenykl, vařené kompoty z kdoulí a jablek, hrušek. Dále i plody dřínu, mišpule a pečené kaštany. Její doporučení pro zimu jakoby vypadly z oka Vnitřní knize Žlutého císaře. Radila lidem, aby více odpočívali, uklidnili se a obraceli se dovnitř.

V  tisícileté pokladnici lidstva je mnoho pokladů. Příště zmíníme některé z Číny, které se vztahují k nastávajícímu jaru, do něhož se zvolna začneme posouvat. Čeká nás tedy po klidu zimy začátek nového života. Přejeme už s předstihem našim posluchačům s klasickým čínským příslovím, „ať se jejich jara zelenají deset tisíc let“, a těšíme se na slyšenou příště!