Union of Proponents of Tradicional Chinese Medicine
UPTCM
Bílá ředkev je u nás známá také pod japonským názvem daikon. (Anna Nekrashevich | Pexels)

Daikon: jak na bílou ředkev?


Autorka: Erika Hájková

Bílou ředkev už jsme určitě všichni potkali v supermarketu. Vypadá impozantně, většinou je něco kolem dvaceti až třiceti centimetrů dlouhá, ale málokdo ví, co s ní. A je to škoda. Snižuje tlak, je protizánětlivá a dokonce se používá pro zmírnění vedlejších účinků chemoterapie! Takže si pojďme říci, jak na ni, proč ji jíst a přidat pár zajímavých receptů.


V článku níže se dozvíte:


Bílá ředkev je u nás známá také pod japonským názvem daikon. Čínsky se jmenuje luobo, jejím semenům, která se používají jako bylina, se říká lai fu-c`, neboli laifuzi. Ta mají afinitu ke slezině, žaludku a plicím. Léčí mimo jiné stagnaci potravy v žaludku, nebo třeba vysoký tlak (pro anglicky mluvící zájemce o studium do hloubky je skvěle popisuje server American Dragon zde).

Samotný daikon je podle tradiční čínské medicíny chladné povahy a sladké a štiplavé chuti. Na rozdíl od svých semen primárně vstupuje do dráhy plic a jeho hlavní doménou je práce s vlhkostí a hlenem.

Tím samozřejmě pomáhá i slezině a žaludku. Kdo už trochu nahlédl do teorie tradiční čínské medicíny, ten ví, že slezina hlen produkuje a plíce ukládají. Podle některých zdrojů daikon vařený více pracuje se slezinou a žaludkem, zatímco syrový s plícemi.

Každopádně umí hlen přeměnit, ale také umí pročistit horkost. To je v zimě skoro tak důležité, jako v létě: snad každý z nás, i když je jinak zdraví, totiž má ještě z léta v těle nějakou horkost, která tam pronikla z vnějšího prostředí. A ta má tendenci se zvětšovat s tím, jak přirozeně jíme teplejší a těžší jídla. (A to už vůbec nemluvíme o vnitřní horkosti, kterou v sobě má většina populace, která tak ukázkově zdravá není.)

Daikon umí tuto vnitřní horkost pročistit a zajistit nám zdraví. Čínské přísloví říká, že „kdo jí v zimě (bílou) ředkev a v létě zázvor, nepotřebuje, aby mu lékař předepisoval pilulky.“ (冬吃蘿蔔夏吃薑,不用醫生開藥方).

Když se na totéž podíváme z o něco odlišného pohledu západní medicíny a nutriční vědy, je daikon také takový malý bílý zázrak. Většinu z jeho přínosů vidí i západní věda, jen je vysvětluje jiným sítem, hlavně přes obsah minerálních látek a enzymů.

Druhé jmenované „mohou“ za to, že zlepšuje trávení a ulevuje zácpě i pocitu plnosti a nadýmaní, jsou totiž totožné s enzymy v našem zažívacím traktu. Minerály, především draslík a hořčík, zase mohou za jeho uklidňující působení na nervy a roli při snižování vysokého tlaku. Pořádná dávka vápníku v něm obsažená zase pomáhá v prevenci osteoporózy.

Dokáže šetrně detoxikovat organismus, zastavuje známky stárnutí /proto se někdy olej z něj přidává do kosmetiky), posiluje ledviny a čistí organismus od tuků, zplodin metabolismu a přebytečné vody, podporuje. Má v sobě také spoustu vitamínu C. Nejvíc je ho sice v nati, kterou asi nevyužijeme, pokud si jej nebudeme pěstovat na zahrádce, i kořen ale „céčko“ obsahuje.

Celkově je to tak skvělá bylina, že se doporučuje jako podpora i při chemoterapii a radioterapii. Z hlediska čínské medicíny je to jedině logické.

Pokud si vyrazíte daikon koupit, berte exempláře, které jsou na omak tvrdé a těžké. To jsou ty čerstvější. Asi nemusíme zdůrazňovat, že čím blíže vyrostl daikon k místu, kde ho kupujeme, a čím více „bio“ přitom byl, tím lépe pro planetu i pro nás.


Upravovat ho můžete všelijak


Docela prostě ho můžete například nastrouhat do salátu a přidat další zeleninu, sójovou omáčku, rýžový ocet nebo balsamico a jakákoli (sezamová, slunečnicová, lněná, konopná…) semínka nebo oříšky dle chuti. Výsledkem je zimní vitamínová bomba, která pomůže trávení těžších jídel.

Daikon je také skvělá večeře nebo snídaně, pokud ho nastrouháme s mrkví a opečeme na sezamovém oleji. Přidat můžeme cibulku, případně zase oříšky, semínka a trochu sójové nebo ústřicové omáčky. Výsledek jíme s rýží, nebo třeba pohankou či docela prostě s chlebem. Dobrý je i druhý den.

Parádu udělá daikon i v jakékoli polévce: přidat ho můžeme do bramboračky, minestrone, nebo orientální polévky miso, o níž si zase něco povíme příště. Číňané ho přidávají i do léčivé rýžové kaše kondží, která se tak stává velkou podporou pro trávení i zdraví dýchacích cest. Jen pozor – děti ho většinou nemusí, protože lehce pálí. Pro ně je tedy lepší kondží třeba s rozemletou mandarinkovou kůrou.


Smažené daikonové kuličky

Na internetu lze najít také recept na smažené daikonové kuličky. Kromě ředkve do nich dáme strouhanou mrkev, vajíčko a škrob – v originálním receptu je batátový, který se ale u nás běžně nedostane. Můžeme ho proto nahradit kukuřičným, bramborovým, rýžovým, tapiokovým, nebo třeba kuzu. (Pozor by si měli dávat diabetici, se škrobem musí obecně opatrně.) Přidáme také koření dle chuti – hlavně sůl nebo sójovou omáčku a bílý pepř, můžeme také třeba kurkumu.

Ze všech ingrediencí upatláme kuličky, těsto musí držet pohromadě trochu jako karbanátky. Smažíme je v dostatečné vrstvě oleje nebo ve fritéze. Výsledek jsme zatím nezkoušeli. Nepochybně bude chutný, ale je možná škoda smažením ničit úžasné výživové vlastnosti daikonu.


Slaný daikonový „koláč“

V Číně je na čínský nový rok tradiční jíst slaný daikonový „koláč“. Ten se připravuje z rýžové mouky, kukuřičné mouky, daikonu, jarní cibulky, hub šitaké a sušených krevet. Patří do něj i čínská klobáska, kterou ale u nás také zrovna jednoduše neseženeme. Můžeme si proto pomoci jakoukoli kvalitní klobáskou dle chuti.

Rýžová mouka by měla být ve váhovém poměru čtyři díly mouky na jeden díl syrového daikonu. Do tří set gramů rýžové mouky pak patří jedna lžíce kukuřičné mouky, lžička cukru a osminka lžičky soli. Dochutíme také bílým pepřem a ústřicovou omáčkou.

Nejprve si namočíme sušené šitaké i krevety alespoň na dvacet minut do teplé, převařené vody. Daikon mezitím nastrouháme na velká oka, deset minut podusíme na trošce vody, přičemž občas zamícháme, aby se nepřipálil. Slijeme a vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu (silnější povahy ji mohou vypít, ale je trochu hořká). Pak ho necháme vychladnout. Cibulku, krevety, houby a klobásku nakrájíme najemno. Vodu z nich nevyléváme, ale použijeme ji v dalším kroku na těsto.

Rýžovou mouku s kukuřičnou zpracujeme tak, že mícháme s pomalým přiléváním vody z krevet, dokud nevytvoříme pastovité těstíčko. Nakrájené ingredience rychle orestujeme několik minut na pánvi. Přidáme daikon a těstíčko, cukr, sůl, pepř, ústřicovou omáčku a necháme prohřát, případně odpařit přebytečnou tekutinu.

Poté celé „těstíčko“ přestěhujeme do jakékoli nádoby, v níž lze vařit (i plastové krabičky do lednice, pokud snese vyšší teplotu) a na hodinu dáme vařit na pařák. Můžeme vyzkoušet špejlí, zda je hotovo, jako klasický dort.

Poté můžeme „koláč“ rovnou jíst, většinou se ale ještě nakrájí na asi dva centimetry silné plátky a opeče na oleji. Podává se s ústřicovou omáčkou, čili omáčkou, sójovkou nebo třeba rýžovým octem s jarní cibulkou.

Ať už si vyberete kterýkoli ze způsobů úpravy daikonu, určitě tím uděláte hodně pro zdraví sebe i své rodiny. Přejeme dobrou chuť!



Unie příznivců tradiční čínské medicíny (UPTČM)

Unie příznivců tradiční čínské medicíny (UPTČM) prosazuje právo pacientů na svobodnou volbu výběru metody léčby. Jsme toho názoru, že pacient má právo zvolit si i šetrné, přírodní, nebo celostní metody léčby, mezi něž tradiční čínská medicína bezpochyby patří. Může si je však zvolit pouze tehdy, pokud jsou součástí balíčku dostupné zdravotní péče. Začlenění tradičních medicín do systému většinově poskytované konvenční péče podporuje i Světová zdravotnická organizace (WHO).

Kdyby stávající systém zdravotní péče odpovídal výrazně více osobním potřebám občanů, ani UPTČM by si nemuselo dávat práci udržovat se při životě, ale protože tomu tak není, jsme tu pro obyvatele České republiky i celé Evropské unie, kteří tradiční medicínu využívají.