Zázračná klanopraška zachránila chlapci život. Jak ji pěstovat? Co dělá s tělem příliš mnoho soli? Jednoduchý návod, jak v zimě uzdravit ledviny a močový měchýř

Autorka: MUDr. Ludmila Bendová

Představujeme další díl z cyklu pořadů o čínské medicíně. Nyní čítá již přes stovku pokračování a vysílají jej poslední dva roky rádia Color a Hey každé pondělí v rámci pořadu Barevný svět.

UPTCM na pořadech skrze své příznivce a podporovatele organizačně spolupracuje. Představují přesně to, co si klademe za cíl: jednoduchým způsobem vysvětlují základní principy čínské medicíny. A přidávají důležité praktické tipy pro každého, kdo chce s pomocí čínské medicíny udržovat své zdraví.

V textu níže se dozvíte:

• Jak funguje jin a jang

• Jak se tyto kvality promítají do rozdílnosti pohlaví

• Jak fungují jednotlivé energetické kvality zvané hybatelé či elementy

• Proč se elementy navzájem takzvaně rodí a kontrolují

• Jaké elementům přiřazujeme chuti a další vlastnosti

• Co dělá s tělem malé i velké množství jednotlivých chutí potravin

• Jaké vlastnosti má schisandra, čili klanopraška čínská

• Jak čínské legendě zachránila lidský život

• Proč to tak může fungovat i ve skutečnosti

• Jak ji pěstovat

Minulý díl seriálu naleznete zde.

Motto:

Lékař musí vědět, zda nemoc pochází od chladu nebo od přehřátí. Lékař může zvládnout nemoc, ne však osud nemocného.

V předešlých dílech jsme si něco řekli o dlouhověké želvě čínské medicíny, která má čtyři nohy a to: masáže, cvičení, akupunkturu a fytoterapii. Základy všech těchto oborů můžete studovat na 1.škole TČM. Podrobnosti studia viz na www.tcm.cz.

Zmínili jsme se o historii i filosofii čínské medicíny. Probrali jsme také dvě hlavní filozofické kategorie a sice tu jin a ten jang. Jin je totiž ta a ne ten. Je to ženská, pasivnější, tišší, vlhčí, noční, zimní, chladná část spektra, zatímco jang je ten. Je mužský, aktivní, hlučný, sušší, denní, letní a přestavuje horkou část energetického a barevného spektra.

Rovnoprávnost neznamená stejnost

Což neznamená, že ženy jsou vždy jinové nebo muži vždy jangoví nebo, že není možná jejich rovnoprávnost, právě naopak. Lidé se vyskytují ve všech velikostech, tvarech a kombinacích a nikdo by neměl být diskriminován. Uspořádání přírody však nelze překonat.

Zajímavé jsou výzkumy na mláďatech šimpanzů – našich nejbližších příbuzných z živočišné říše. Za normálních okolností si hrají s kousky kůry, větviček či kamínky. Když jim byly do výběhu dány hračky, které v životě neviděli, skončila většina samiček s panenkami a samečci u autíček. Náhodička! Lidské děti to mají stejně.

Rovnoprávnost obou pohlaví je ovšem důležitá, protože je to právě ženské, pečující vidění světa, které má šanci zbrzdit drancování planety způsobené příliš dlouhou nadvládou jangového, dobyvačného stylu. Ženy a muži však nikdy nebudou úplně stejní.

Jen jin a jang nestačí – pět prvků

V životě jsou některé škály velmi dlouhé a jen s označením obou konců škály jin či jang by se nedošlo daleko. Navíc bychom spíše měli mluvit o spirálách nebo kruzích. V rámci čínské medicíny máme řadu dalších algoritmů, kterými můžeme svět kolem i sebe poměřovat.

Mezi nejzákladnější patří pět prvků. Máme dva prvky jangové, dřevo a oheň, a dva prvky jinové – vodu a kov. Mezi nimi, a někdy právě uprostřed, je vše vyrovnávající a harmonizující prvek, země. Ten je stejným dílem jangový jako jinový.

Inspirace přichází z přírody, kde máme jinovou zimu, jangové jaro a léto, vyrovnávající pozdní nebo babí či indiánské léto uprostřed roku, a nakonec jinový podzim.

K zimě patří chladná voda a slaná chuť, k jaru prudce rostoucí rostliny, stromy, a tedy živel dřeva s kyselou chutí. K létu patří horko a oheň s hořkou chutí, k pozdnímu létu patří vlhkost a nasládlá chuť zralých plodů a k podzimu sucho a pálivá chuť.

Vztahy mezi orgány i babičkou a vnučkou

Není to náhodou, protože mezi těmito prvky panují úzké vztahy. Nejdůležitější je takzvaný cyklus rození, kdy prvky přirozeně přecházejí jeden v druhý: zima rodí jaro, jaro rodí léto, léto rodí pozdní léto, a to zase rodí podzim a ten opět zimu. Zima, tedy voda, je jako babička rodu. Její dcerou je jaro neboli dřevo, které rodí oheň.

A v rámci výchovy babička-voda kontroluje i vnuka či vnučku-oheň. Takže voda-zima kontroluje oheň-léto.

Můžeme se na to podívat nejen přes vztahy rodinné, ale i přes přírodu. Voda je nutná k růstu dřeva, to se transformuje ohněm, když vzplane. Po ohni zbyde popel, tedy země, ve které se rodí kov, který po zahřátí zase plodí vodu. To je cyklus rození. Co se týče kontroly: Zima (voda) kontroluje, neboli hasí oheň. Ten zase taví kov, který řeže dřevo, které prorůstá zemí, která zahrazuje vodu.

V zimě můžeme uzdravit ledviny, na jaře játra

Ke každému prvku přísluší dva orgány. K zimě patří ledviny a močový měchýř, které jsou nejnáchylnější na chlad a je třeba je před ním chránit. V období zimy se mohou ledviny zotavit a posílit nebo při špatné životosprávě naopak oslabit a onemocnět. Je to jejich roční období, které můžeme v jejich prospěch využít, nebo ho naopak zneužít.

Proto se v čínské medicíně doporučuje v zimě jíst více zateplujících potravin, jako třeba zázvor nebo jehněčí maso, a vyhýbat se studeným potravinám jako jahody či syrové saláty.

K jaru patří játra a žlučník, které se zase léčí nebo zhorší na jaře a jsou citlivé na vítr. Vítr je pro jaro typický, všimli jste si? Vítr, to je změna… K létu patří srdce a tenké střevo, kterým vadí horko a letní „vedřiny“, což je technický termín čínské medicíny pro letní horko, prostupující do našeho organismu.

K pozdnímu létu patří vlhkost a orgány slezina, slinivka a žaludek. Číňané totiž nerozlišovali slezinu a slinivku. Nejde totiž o fyziologii, ale o frekvenci: v rámci „algoritmu“ čínské medicíny patří oba tyto orgány k prvku země a pozdnímu létu a vadí jim vlhkost. K podzimu patří plíce a tlusté střevo. Těmto orgánům zase vadí sucho. V následujících dílech tohoto pořadu se budeme věnovat jednotlivým ročním obdobím a prvkům podrobněji.

Jak fungují naše chutě

Ne vždy jsou všechny vlastnosti prvků symetrické. Zima a živel voda směřují dolů, podobně jako v zimě klesá míza do kořenů stromů. I náš pulz se stává v zimě hlubším. Naopak na jaře a u živlu dřeva vše raší směrem vzhůru. V létě oheň plápolá do všech směrů a pulz se stává povrchnějším. V pozdním létě, panství živlu země, je tendence ke stagnaci až zauzlení. Zato na podzim, v doméně živlu kov, se vše přesouvá dovnitř a svírá.

Vodě přísluší slaná chuť, která v malém množství posiluje orgány ledvin a močového měchýře. Podle čínské medicíny mají byliny a nositelé této chuti změkčující a projímavé účinky. Ani není divné, že slané jsou například některé škebličky.

V příliš velkém množství však slaná chuť oslabuje a zatěžuje ledviny a močový měchýř. Všeho musí být s mírou! To platí pro každou chuť. V malém množství posiluje svůj orgán, ale ve velkém mu škodí.

Jak už jsme zmínili, pro živel dřeva na jaře je typický prudký růst vzhůru. Odpovídá mu kyselá chuť, která má svíravé a stahující vlastnosti a pomáhá zpomalit příliš velké vyčerpání růstem nebo velkou ztrátu tekutin. Takovou kyselou, stahující bylinou jsou třeba plody schisandry (klanoprašky čínské) nebo dřínky.

Pokud je však kyselé chuti příliš, může podle čínské medicíny poškozovat svaly, kde působí stažení a sesychání.

K živlu ohně patří hořká chuť, která vysušuje a rozptyluje. Takovou hořkou najdeme třeba u kořene hořce. Při nadbytku hořké chuti však trpí kosti i žaludek a slezina, které sesychají.

K živlu země pak patří nasládlá chuť obilnin. Nasládlá chuť, v čínské terminologii sladká,. harmonizuje a vyživuje, ale také zpomaluje trávení. Pokud je nadbytek sladké chuti, bolí kosti a vypadávají vlasy.

K živlu kovu patří pálivá chuť. Pálivý je třeba zázvor. Pálivá kvalita uvolňuje chlad a podporuje pocení. Nadbytek pálivé ovšem vadí nehtům a kůži.

Zázračná schisandra

Mnoho bylinek má několik chutí. Dobrým příkladem je třeba výše zmíněná schisandra (neboli klanopraška čínská). U ní se uvádí především chuť kyselá, ale též mírně hořká, slaná i sladká! Pak nepřekvapí, že překlad jejího čínského jména zní plod pěti chutí.

Mezi její účinky patří svírat plíce a rozhojňovat ledviny – tiší tak dušnost a kašel. Dále rodí tekutiny a stahuje pot, protože pomáhá proti nadměrnému pocení. Co je to nadměrné pocení? V minulosti jsme jej vídali často u tuberkulózy, na kterou se v minulosti užívala. Dnes jím mimo jiné trpí ženy v menopauze.

Podle čínské medicíny také schizandra zdrsňuje esenci a zastavuje průjem. Svíravost je obecná vlastnost svíravé kyselé chuti, již můžeme pozorovat na jazyku, když ochutnáme třeba plody trnky.

Schisandra také tiší srdce a uklidňuje ducha, čili utišuje neklid a rozrušení. Podle západní medicíny se schisandra řadí mezi adaptogeny, což znamená, že pomáhá přizpůsobit se prudkým změnám počasí či fyzické zátěži.

Už nikdy žádný kašel

V čínských textech se traduje následující povídka o této bobulce: Kdysi v jedné vesnici žili starší manželé a jejich syn, který trpěl dlouhodobým silným kašlem a slabostí. Jeho matka procházela vesnicí a slyšela, jak si ostatní vesničané povídají: „Musíme se zbavit toho kašlajícího kluka, nebo tu všichni onemocníme jako ve vedlejší vesnici“. Tehdy čínský venkov sužovaly různé epidemie a lidé se báli tuberkulózy.

Po příchodu domů se žena poradila se svým mužem a společně synovi oznámili: „Synáčku už jsi velký a dospělý, musíš odejít z rodné vesnice, protože ti tu hrozí nebezpečí od sousedů. Tady tvůj otec zná jednu šikovnou jeskyni, tam tě dovede a ty tam nějakou dobu zůstaneš, než se situace uklidní. Občas ti přineseme i něco k jídlu ale musíš chodit do lesa a postarat se i sám.“

Jak pravili, tak i učinili a doprovodili svého syna do vzdálených hor, kde mu ukázali příhodnou jeskyni a pak ho zanechali svému osudu. Syn byl v jeskyni nešťastný. Bylo mu tam smutno a hlasitě hořekoval. Další den šel kolem místní lovec, který se podivil nářeku, vycházejícímu z jeskyně, a šel ji prozkoumat. Když tam našel mladého muže, notně mu vyčinil a vyptal se, co ho trápí. Pak mu řekl: „Ale na tyto potíže existuje velmi dobrý lék, je to plod jedné liány a nedaleko odtud jí roste velké množství. Pojď já ti ji ukážu a musíš ji jíst každý den a uvidíš, že budeš za chvíli silný jako buvol.“

Mladík lovce následoval a naučil se nacházet jasně červené plody schisandry a pojídat je syrové nebo si z nich na ohništi vařil čaj. Rodiče za ním nemohli chodit příliš často, a tak se musel naučit se o sebe v lese postarat sám a skutečně se denně živil těmito plody pěti chutí. Po několika měsících se sám vrátil do vesnice jako zdravý, silný a zocelený muž. Už nikdy nekašlal. Vesničané se ho ptali, jak se mu podařilo uzdravit a on jim ukázal, čím se živil. Sláva malého plodu schisandry se šířila po kraji. A známe ji dosud.

Lze ji i pěstovat!

Schisandra čínská je velmi odolná liánovitá rostlina, která se dobře uchytí i na starých a uschlých kmenech jabloní či hrušní. Pokud se pěstuje, rostliny vyžadují spíše lehčí a propustnou půdu s dostatkem živin. Do hlubokých jam se přidává proleželý kompost a sazenice se dávají asi metr od sebe.  Schizandra miluje slunce, ale kořenový systém je vhodné přistínit, aby se kořeny nepřehřívaly. Plody dozrávají v hrozníčkách podobně jako u červeného rybízu v době podzimu a lze je jíst i syrové, pokud vám nevadí kyselá a kořenitá chuť. Jsou to opravdové životabudiče a výborně vás povzbudí. Mají vysoký obsah vitaminu C a smíchané s trochou medu se mohou přidávat do čaje nebo i jíst s chlebem.

Podle západní medicíny pomáhá schisandra a její výtažky u poruch jater, po zánětech tohoto orgánu nebo při otravách. Obsahuje více jak 30 různých biologicky aktivních a prospěšných složek, které se stále studují. Není známo, která z těchto složek zodpovídá za maximum účinků klanoprašky. V čínské medicíně se tyto plody užívají déle jak 2000 let na posílení a uklidnění.