Pět živlů, pět prvků. (Ju gatsu mikka / CC BY-SA 3.0)
Autorka: Erika Hájková
Už jsme v našich textech narazili na to, že v čínské medicíně, ale i filosofii existuje zásadní kategorie pěti hybatelů (někdy nazývané také elementy nebo prvky). Jde o onen známý „pentagram“ čínské medicíny.
Většinou to bývá jediné, co lidé, kteří s TČM dosud nepřišli do styku, někde zahlédli. Tedy s výjimkou klasické jin-jangové monády, kterou si tak rádi dávali hipíci na trička! Co to ale vlastně znamená? Co jsou to, ti hybatelé? Jsou to reálné síly, s nimiž je třeba počítat? Proč je jich pět? Máme se snad bát, když tvoří pentagram? A především: k čemu nám mohou vůbec být?
Jak souvisí pentagram s moderní fyzikou?
Odpověď na poslední otázku nám půjde lépe, když nejdřív trochu pochopíme myšlenkovou konstrukci, jíž staří Číňané k elementům dospěli. Čínské filosofické myšlení postupuje v jakési pyramidě od jednoty k (nekonečnému) množství: jednota stojí na počátku a zcela „dole“, nebo nejpozději, je náš hmotný svět.
O tom, jaké má tahle myšlenka vztah třeba k filosofii řecké, zase někdy jindy. Také někdy jindy o tom, že vlastně stejně uvažuje moderní fyzika, třeba když mluví o počátcích našeho vesmíru. Ale to odbočujeme.
Jsou posvátná geometrie čáry?
Možná nejpovědomější bude takový koncept někomu, kdo je aspoň trochu obeznámen s posvátnou geometrií, což je stará věda, kterou v našem kulturním prostoru provozovali už židovští kabalističtí učenci a egyptští kněží, abychom zmínili alespoň ty nejznámější. Nejde ale o žádné „čáry“. Tedy, pokud jsou ve věci čáry, pak hlavně ty na papíře.
Posvátná geometrie skutečně vychází z geometrie, kterou jsme se všichni s kružítkem učili na základní škole. Jen dělení prostoru pomocí kružnic a čar dává do filosofických (a praktických) souvislostí.