Mýty o Tradiční čínské medicíně (v ČR)

V tomto článku reagujeme na informace šířené v médiích o negativních dopadech nebo vlivu Tradiční čínské medicíny (TČM) a uvádíme šířené informace do kontextu a na pravou míru. Zohledňujeme také vztah šířených informací v kontextu České republiky a z hlediska stavu TČM v České republice.

MÝTY: *(v kontextu ČR)

Využívání zvířat pro přípravu léčiv používaných v Tradiční čínské medicíně (v ČR) vede k vymírání druhů?

Společnosti, které dodávají a dovážejí na trh EU doplňky stravy používané v TČM jsou vázány platnými národními a unijními zákony a mezinárodními úmluvami. Zvířat a rostlin se týká Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) byla sjednána v roce 1973 ve Washingtonu. Jejím cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. V současné době má úmluva 183 smluvních stran, Česká republika je smluvní stranou od 1.1.1993 (od 28.5.1992 jako bývalá ČSFR).

Tedy do EU a ČR není možné dovézt nic co by bylo v rozporu s touto úmluvou (CITES), tudíž tyto věci ani nemohou být legálně na trhu!

Nejčastěji je TČM obviňována z využívání různých druhů zvířat pro výrobu léků a přípravků, což má vést k úbytku určitých vzácných druhů. Podle informací, které kolují v mediálním prostoru se jedná zejména o nosorožce, tygry, luskouny nebo osly.

Pokud se jedná o luskouny a osly, obojí jsou to zvířata, která se v minulosti na Východě běžně zabíjela na maso do kuchyně (na Západě se využívají prasata, krávy, slepice a další). Čínská medicína ze zabitých zvířat používala části, které se v kuchyni nezpracovávají. Z oslů kůže a z luskounů šupiny.

V důsledku změn jak v ekonomice (nahrazení oslů motory), tak ekologií (úbytek luskounů), se tato zvířata pro jídlo již tolik nechovají a nepoužívají. Kůže z oslů, z nichž se získával vyvařováním kolagen, se nyní běžně v TČM doporučuje nahrazovat vyvařováním prasečích nožiček (ano, to je u nás používaný sulc), nebo rybích kůží (opět je to odpad, který se standardně v kuchyni nepoužívá).

Kosti vzácných tygrů a rohy z nosorožců jsou obsolentní (zastaralé a bez reálného uplatnění). Pokud někdo mermomocí chce užívat kosti tygrů, běžně doporučovaná náhrada jsou kosti kočičí či psí. Na Západě se kočky nebo psy ke konzumaci nevyužívají, lidé zde konzumují velké množství kostí z jiných zvířat (zejména kuřata, prasata, krávy, kozy, koně, jeleni, kanci...), a také se využívá masokostní moučka, kterou se například krmí ryby (proto je dnes losos tak levný), nebo například kuřata. Pro západní obyvatele může znít slangově řečeno "nechutně", že by měli být využívány kočky nebo psy na maso či jejich kosti na výrobu doplňků stravy. Podobně však může například Indům připadat "nechutné" využívání krav v západní společnosti. Toto jsou zejména důsledky jistých kulturních a geografických odlišností.

Bohužel často se hledí na případy využívání zvířat v lidský prospěch na Východě nebo mimo oblast Evropy, ale stejnou měrou, ne-li větší využívá zvířata také Západní medicína a obecně západní styl života. Je tedy opět z určitého pohledu negativní odsuzování využívání zvířat k výrobě doplňků stravy na Východě pokrytecké. Na Západě probíhá řada pokusů na zvířatech, například v souvislosti s geneticky modifikovanými organismy (GMO), pesticidy, ale i léčivy. Deník Novinky.cz například 5. listopadu 2019 zveřejnil článek o tom, že k testování léčiv se v Česku využívají sta tisíce zvířat ročně (potkani, kuřata, ryby, ale i prasata, ovce a psi).

To samozřejmě nemůže být omluvou pro to, aby někdo jiný také zvířata "poškozoval". Jak bylo řečeno TČM praktikovaná v ČR nijak nepodporuje ani nepřispívá k vyhlazování jakýchkoliv ohrožených živočišných nebo chráněných druhů.

Užívání přípravků Tradiční čínské medicíny vede k selhávání ledvin?

14. ledna 2013 vyšel v časopise Lancet článek Daniela Krella a Justina Stebbinga nazvaný Aristolochie: zhoubná  pravda, který připomíná takzvaný "belgický případ", který vedl k tragickým úmrtím v důsledku selhání ledvin několika pacientů. Nakonec ukázalo, že nezvratný degenerativní proces ledvin vyvolalo nejspíše dlouhodobé aplikování injekcí vysokých dávek stimulátorů serotoninu a podávání dalších látek, které působili jako urychlovač účinků aristolochie (česky podražec) používané také v tradiční čínské medicíně a obsahující kyselinu aristolochovou.

Byliny Aristolochiaceae (čeleď podražcovité) jsou v současné době na seznamu zakázaných rostlin pro výrobu potravin V ČR (Vyhláška č. 225/2008 Sb.).

Článkem v časopise Lancet chtěli autori upozornit na možná rizika spojená s užíváním neschválených nebo nedostatečně prověřených produktů, nebo jejich užívání bez přísného lékařského dohledu, ale úplně opomenuli fakt, že onen "belgický případ" proběhl výhradně v prostředí léčiv předepisovaných lékaři a vydávaných prostřednictvím lékáren a žádný šarlatán, natož bylinkář do případu nebyl zapojen a jedná se o chybu západního lékažství nikoliv tradiční čínské medicíny nebo tradičního bylinkářství.

Chris Dhaenens, prezident O.P.P.A.S, na článek z Lancetu reagoval podrobnou analýzou, která byla přeložena a publikována v únorovém vydání časopisu Ženšen v článku Aristolochie: zhoubná lež a neškodná pravda na straně 26. Jeho Článek následně komentovalo Center for Safety of Chinese Herbal Medicine (CTCA). 

„Případ aristolochie (česky podražce) a její toxicity již dlouhých dvacet let vrhá stín nejen na tradiční čínskou bylinnou medicínu, ale i  medicíny celostní a alternativní. Ačkoliv v posledním desetiletí nedošlo k novým případům, každoročně se ve vědeckých článcích opakovaně recyklují stále stejné důkazy a dopady, které neustále odkazují na stále stejné původní případy s cílem zdůraznit nebezpečí (bylinného) šarlatánství.

Psát o aristolochii je z mnoha důvodů technicky i eticky velmi citlivá záležitost. Proto nechť je úvodem jasně řečeno, že nikdo se zdravým rozumem nezpochybňuje zákaz jednotlivých druhů aristolochie. Nicméně článek z Lancetu je další smutný příklad, jak zmiňované skutečnosti zneužít dalším účelům: ke zdůrazňování nebezpečí užívání neschválených léků, domnělé neexistence testování a kontroly kvality a neodvratnému spojení se šarlatánstvím.

Je nápadné, že prudké útoky na systémy tradičních bylinných medicín jsou systematicky redukovány na problém aristolochie, a to v bezprecedentním proudu vědecké echolalie [chorobné papouškování], aniž by byly prezentovány nová zjištění, nebo alespoň zmíněna existence jiných a méně zjednodušujících hypotéz. V první řadě je třeba mít na paměti, že aristolochové stigma TČMB sahá až k významnému „přesvědčivému“ belgickému případu. Dramatu, jež proběhlo výhradně v prostředí léčiv předepisovaných lékaři a vydávaných prostřednictvím lékáren..." Více zde...

Tradiční Čínská medicína léčí všechno?

Tradiční čínská medicína není schopna léčit zdaleka všechny nemoci. Jedná se především o preventivní léčbu a podporu homeostázy (schopnosti udržovat stabilní vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou dobrého fungování a existence těla, i když se vnější podmínky mění).

V oblasti řešení akutních stavů a úrazů nemůže být západní medicína TČM nahrazena. Ale u chronických onemocnění a prevenci před onemocněním a v úpravě životního stylu naopak velmi získává tradiční čínská medicína, která také může působit jako podpůrná léčebná metoda ve spolupráci se Západní medicínou, což se již v řadě zemí praktikuje (Velká Británie, USA, Austrálie a v dalších zemích).

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje autorům národních zdravotních politik vytvářet řešení, která přinesou širší vize způsobů podpory zdraví a zvýšení pacientovy autonomie. Podle Globální zprávy WHO o tradiční a doplňkové medicíně z roku 2019, je tradiční a komplementární (doplňková) medicína důležitým a často podceňovaným zdravotním zdrojem s mnoha aplikacemi, zejména v oblasti prevence a léčbě chronických onemocnění souvisejících se životním stylem, a při uspokojování zdravotních potřeb stárnoucích populací. Více zde...

Tradiční Čínská medicína je produktem z doby komunismu Mao Ce-tunga?

Tradiční čínská medicína je léčebný systém, který má několik tisíc let historie. Komunistický režim v Číně působí posledních přibližně 70 let (od roku 1949) a v drtivé většině případů jedná v rozporu s tradiční kulturou Číny a dokonce ji systematicky ničil v mnoha politických kampaních, jakou byla například Kulturní revoluce (která přinesla miliony obětí na životech) a dalších.

Nejstarší písemné záznamy o TČM se datují 400 až 300 let př. n. l., ale tento léčebný systém začal a předával se ještě mnohem dříve, což je patrné z odkazů na mnohé velké lékaře a jejich léčebné postupy. Patří k nim například klasická příručka vnitřního lékařství Žlutého císaře (klasické dílo o takzvané vnitřní alchymii a rozvoji těla a mysli), písemnosti z hrobky v Mawangdui a další. Dá se říci, že zhruba každých sto let v Číně vycházelo minimálně jedno stěžejní dílo, které obohacuje některý aspekt tradiční čínské medicíny, zdaleka ne všechna se však dochovala.

Za doby vlády prvního čínského vůdce komunistické strany Mao Ce-tunga vznikl upravený (pozměněný) medicínský systém, který byl vytvořen z důvodu vzniku vysokoškolského způsobu studia čínské medicíny a také nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce, selekcí z různých dřívějších názorových proudů. Duchovní stránky z čínské verze TČM byly z části potlačeny a zdůrazněn byl materialistický pohled. Zatímco byla v Číně TČM propagována, její podstata byla zároveň kritizována, v rámci potlačování tradiční kultury a víry Komunistickou stranou Číny.

V České republice se z této tisícileté tradice a léčebného systému praktikují původní tradiční metody a postupy - zejména akupunktura, akupresura, masáže, léčba bylinkami, čchi-kung (tělesná energetická zdravotní cvičení), moxování a baňkování. Více zde...

Tradiční čínská medicína v ČR funguje jako lobby současného čínského režimu?

Pro Čínu je TČM kulturní bohatství, všechny státy vyvážejí svojí kulturu. Vzhledem ke spojitostem s politikou uveďme následující fakta.

Tradiční čínská medicína se v ČR praktikuje od roku 1990. První praktici se TČM naučili v Evropských zemích, kde již fungovala Evropská univerzita TČM, a kam se někteří z nich mohli dostat až po rozpadu Sovětského svazu. V České republice existují dvě státem neakreditované školy čínské medicíny, které ji vyučují v několikaletém studiu -  1. škola tradiční čínské medicíny a TČM institut - vzdělávání v Tradiční čínské medicíně. Tyto školy TČM v ČR vznikly a fungují bez jakékoliv finanční či politické podpory čínského režimu.

Vliv nebo podpora čínského režimu se v této oblasti začala projevovat omezeně a velice konkrétně až po roce 2014, kdy se začala zvětšovat vzájemná politická činnost mezi oběma zeměmi. A tato podpora skončila s krachem čínské společnosti CEFC, která měla v ČR podporovat rozvoj Centra TČM v Hradci králové.

Již v roce 2013 se vydal Roman Prymula, ředitel nemocnice v Hradci Králové spolu s tehdejším ministrem zdravotnictví Martinem Holcátem do Číny. Hledali zde podle Prymuly, v čem by mohli spolupracovat s tamními nemocnicemi a na místě viděli, že západní medicína se velmi dobře doplňuje s tradiční čínskou medicínou. „Vzájemně si posílaly pacienty. Zjistil jsem také, že tradiční čínská medicína umí některé věci vyřešit lépe a levněji. Proto naše nemocnice uzavřela smlouvu o spolupráci s univerzitou čínské medicíny v provincii Chu-nan,“ uvedl Prymula 21. září 2015 v rozhovoru s Aktuálně.cz.

Při budování Hradeckého centra TČM narazili jeho zakladatelé množství legislativních komplikací. Jednou z nich bylo používání bylin. Číňané jich při léčení používají kolem tří tisíc, minimum je podle nich tak sedm set. „My jich ale můžeme mít jen něco kolem čtyř set, víc nám nedovolí evropská legislativa. Pokud má totiž bylina sloužit v medicíně jako léčivo, musí nejprve získat registraci u Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) či Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) a její účinky musí být doloženy řadou klinických studií a takové studie stojí miliony. To nikdo platit nebude. Pracovat se proto bude jen s těmi rostlinami, které se jako léčivo používají déle než patnáct let – ty mají z evropského práva výjimku,“ sdělil Prymula Aktuálně.cz.

Kromě Hradeckého centra, které nakonec přišlo o podporu po krachu čínské společnosti CEFC a po vyškrtnutí profese praktika TČM ze zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, neběžela a neběží žádná ze škol TČM v Čechách za podpory čínského režimu nebo s ním spojených organizací či firem.

Školy TČM v ČR - 1. škola tradiční čínské medicíny a TČM institut - vzdělávání v Tradiční čínské medicíně - NEFUNGUJÍ jako "prodloužené" ruce v rozvíjení "soft power" nebo vlivu čínského režimu v České republice.

Tradiční čínská medicína je „placebo“?

Západní medicína původně využívala pojem "placebo" pro označení léku, který je prostředkem pro přesvědčení pacienta, že mu bude podána silná léčivá látka. Pacient poté, co uvěří, že je mu podáván silný lék začne vykazovat známky účinků léku a dojde ke zlepšení jeho stavu. Placebo je mnohými považováno za důkaz samoléčebných schopností člověka.

Deník Lidovky.cz zveřejnil případ "placebo efektu" sledovaného v praxi během II. světové války, kdy se americká armáda vylodila v Itálii a byla bombardována Němci. „Ztráty byly velké a účinných léků k tišení bolesti ubývalo. Raněným začali podávat injekce neúčinných látek. Lékař jim ale řekl, že jim píchl morfium. Zraněným se ulevilo.“ A existuje řada dalších případů někdy praktikovaných za pomoci hypnózy a sugesce či autosugesce, kdy byla takovýto způsob léčby úspěšně využíván v praxi.

Dnes si však zastánci Západní medicíny zvykly pod pojem „placebo“ zahrnovat také další postupy, které fungují a dokáží člověka uzdravit, ale Západní věda je nechápe, nedokáže zkoumat a odhalit, jak tyto věci fungují. Placebo se tak pro tyto lékaře a vědce stalo lékem, který funguje, ale oni nevědí jak.

Takto je také někdy tradiční čínská medicína (TČM) označována jejími odpůrci (těmito lékaři a vědci) jako „placebo“. V tomto případě dostal však pojem „placebo“ negativní konotaci a stal se neuctivou nálepkou, kterou se doslova útočí na TČM, jako na „vědu, která nefunguje“.

Dalo by se říci, že kritici ze Západních lékařských kruhů tvrdí, že léčebné účinky TČM jsou „placebo“, tedy že člověka TČM ve skutečnosti nevyléčí, ale že se lidé vyléčí proto, že věří, že je TČM může vyléčit. Což má podle těchto kritiků dokazovat, že se jedná o „šarlatánství“. Člověk, který jde k lékaři TČM a v proceduře léčení se uzdraví, se tedy podle nich uzdravil sám - vlastní vírou.

Mohou ale tito kritici takováto tvrzení něčím doložit? Jaké k tomu mají důvody? Často se ukazuje, že kritici TČM nemají o TČM téměř žádné vědomosti, neprošli studiem TČM a mají pouze povrchní pochopení TČM. Podle UPTČM mohou mít někteří z odpůrců tradiční a doplňkové medicíny při útocích na TČM postranní úmysly.

TČM je založena na zkušenostech a poznatcích předávaných po několik tisíc let. Její postupy byly zkoumány a prověřovány stovky let a každá generace lékařů je obohacovala a doplňovala o nové poznatky. Mezi lékaři v Číně probíhala komunikace a diskuse a tato byla vyhodnocována a zanášena do záznamů o léčebných postupech a využívání bylin a dalších prostředků. Účinky a postupy a byly prověřeny stovkami let praxe. Nejedná se tedy o placebo, ale o jiný přístup ke zdraví, jiný popisný systém, jiný léčebný systém a pohled na člověka, jeho tělo a spojitosti zdraví člověka s jeho okolím ve smyslu přírodních cyklů, stravy a tak dále. Více zde...

Výzkum účinků Tradiční čínské medicíny není založen na důkazním procesu?

Jak již bylo řečeno výše. TČM je založena na zkušenostech a poznatcích předávaných po několik tisíc let. Její postupy byly zkoumány a prověřovány stovky let a každá generace lékařů je obohacovala a doplňovala o nové poznatky. Mezi lékaři v Číně probíhala komunikace a diskuse a tato byla vyhodnocována a zanášena do záznamů o léčebných postupech a využívání bylin a dalších prostředků. Účinky a postupy a byly prověřeny stovkami let praxe. Nejedná se tedy o placebo, ale o jiný přístup ke zdraví, jiný popisný systém, jiný léčebný systém a pohled na člověka, jeho tělo a spojitosti zdraví člověka s jeho okolím ve smyslu přírodních cyklů, stravy a tak dále. Více zde...

Důkazní proces probíhá jiným způsobem, než jaký používá Západní medicína. Zkoumání účinků a vyhodnocování léčebných postupů probíhalo po mnohem delší časové období, než jakým prošla západní medicína.

Epidemiologická data o TČM jsou zaznamenána v literatuře TČM a prověřována tisíci lety používání v praxi. Zaznamenané zkušenosti generací lidí, kteří procházeli průběžnou oponenturou. Používají jinou terminologii, jiný popisný systém, jiný vědecký přístup než západní systémy lékařství.

V průběhu několika tisíciletí neustále probíhala diskuse mezi lékaři v Číně. Jsou zaznamenány jejich připomínky a poznatky z využívání bylin a léčiv a tyto slouží dnešním praktikům TČM pro jejich praxi.

Tradiční čínská medicína je tedy založená na důkazech a má nepochybné výsledky, což dokládá také množství aktivních praktiků TČM v České republice (dnes v České republice působí na 129 praktiků TČM garantovaných Komorou Tradiční čínské medicíny) a množství lidí, kteří TČM vyhledávají a požívají jejích účinků na zlepšení vlastního zdraví, upravení jídelníčku a životního stylu a také v mnoha případech rozšíření pohledu na svět, lidské tělo a přístup k udržení zdraví.