Tři tipy pro dětské zdraví z ordinace TČM pediatry

Autorka: Erika Hájková

Mezinárodní den dětí je skvělou příležitostí, jak se podívat na téma TČM a děti. Mnoho lidí, kteří s čínskou medicínou nemají zkušenosti, se mylně domnívá, že TČM pro děti není. Opak je pravdou.

Pediatrie čínské medicíny je odvětví, rozvíjející se systematicky už minimálně tisíc čtyři sta let. Existují speciální bylinné směsi pro děti, stejně jako další léčebné postupy přizpůsobené jejich stále se vyvíjejícím tělíčkům.

O tom, jaké je používat TČM v praxi pediatra jsme si povídali s pediatričkou MUDr. Zuzanou Vančuříkovou, která se věnuje TČM a homeopatii.

Paní doktorko, proč jste přidala ke své praxi TČM?

Prostě proto, že to bylo praktické – existuje řada obtíží, s nimiž jsem jako pediatr mohla dělat jen málo, zato s TČM je řešíme celkem rutinně.

A co je tedy takový typický problém, s nímž za vámi rodiče dětí docházejí?

Řečeno obecně, asi prevence. Často řešíme, jak postupovat při změně stravy u nejmenších s kolikami a podobnými stavy, jak se připravit na imunitní zátěž, například na očkování. Mnoho lidí neví, že když se stravou, bylinami a dalšími technikami správně vyladí organismus, výrazně snižujeme pravděpodobnost, že po očkování dojde k nežádoucí reakci. Ačkoli vyloučit to samozřejmě nejde. Řada dětí dnes také dochází se sklony k alergiím. Ekzematiků je hodně.

TČM umí spravit dětské atopické ekzémy?

Paušálně se to říct nedá. Někdy to jde dobře, někdy je to obtížné. Jsou děti, u nichž je to o potravinách a nalezení správné stravy. Někdy jde o horkost, která v těle zůstala po virózách, nebo také právě po očkování. Když ji dostaneme z těla ven, je vyhráno. Jinde jsou to složitější otázky psychiky a dalších věcí…

Jsou u vás běžnou denní náplní práce i další autoimunitní onemocnění?

Ano, třeba revmatoidní artritidy, které se s vyrážkami pak kombinují. Takové děti jsou často neklidné, špatně spí, mají zažívací potíže, horké, suché, šupinaté ekzémy. Někdy jsou tyto symptomy už trochu překryté klasickou léčbou a dopátráme se jich postupně.

Dalo by se říct, že v poslední době narostl počet případů nějakého onemocnění, s nimiž děti chodí?

Například je zajímavé, že dětičky a hlavně pak samozřejmě rodiče, na niž je to „vyřešit“, často řeší refluxy, tedy vracení potravy po jídle – je jich mnohem víc než jich bývalo. Hodně to souvisí se stavem jater, tedy podle TČM.

Jinak samozřejmě dušnosti, horní cesty dýchací. Jak si asi všichni rodiče všimli, nemocnost v téhle sezóně byla katastrofa. Ale upřímně, nemocnost třeba poté, co dítě nastoupí do školky, je klasika. Řešíme to pořád a jednou z věcí, v níž s rodiči býváme úspěšní, je jak vyladit imunitu dítěte, abychom se vyhnuli častému podávání antibiotik.

Třetí takovou kategorií, kterou bych vypíchla, jsou trávící potíže, těch je poslední dobou taky hodně a asi vždycky bylo – děti hodně přicházejí s nechutenstvím, špatným trávením, sklonem k průjmům. Psychogenní zácpa je téma, které tak časté nebývalo a teď je jí najednou hodně. Také dost často řešíme pomočování – jde o celkové dozrání systému, především, ale nejen ledvin.

Řešíte ve své ordinaci i nějaké těžší stavy?

Občas se objeví péče o děti hypotonické, tedy bez správného svalového tonu. Tam nám často pomáhá kombinace Vojtova metoda – akupunktura a dětská masáž tuina, spíše než třeba byliny.

Z poslední doby si také vybavím obrnu brachiálního plexu (problematická hybnost horních končetin či jejich částí, často vznikající u problematického porodu, pozn. red.), nebo třeba parézu facialis (obrnu lícního nervu, pozn. red.) – s tou často chodí buď malé děti po boreliózách, nebo dorostenci, cirka dvanáct, třináct let, kteří se často hůř oblečou a někde prostě prochladnou.

Když jsme u těch dorostenců – co nejčastěji vídáte u této starší věkové kategorie?

Často pomáhám sportovcům – trápí je bolesti kloubů, nebo třeba zbytnění trsnatiny holenní kosti.

Poslední „polockdownová“ a „pocovidová“ léta mám hodně dorostenců s psychickými poruchami, ať už po prodělání onemocnění COVID nebo nikoli – myslím deprese, ztrátu motivace, povirové únavové stavy, s těmi hodně chodí gymnazisti.

Jinak samozřejmě velké téma čínské medicíny i velké téma mládí – holčičí menstruace. Nepravidelná menstruace se sama o sobě neřeší, to je po nástupu menses logické, s čím holky chodí, jsou spíš bolesti, akné. Tady je důležité poselství, že menstruační a kožní potíže jde spravit i jinak než hormonální antikoncepcí.

Některé holky si na potíže s menstruací navíc zadělávají tím, že jsou vegetariánky a neumějí to správně nastavit, takže je trápí stáze krve z nedostatku a s tím spojené menstruační potíže, jsou s tím taky spojené třeba závratě. A když jsme u toho porouchaného jídla - poruchy příjmu potravy také občas řeším v ordinaci, třeba sklony k anorexii. Je to samozřejmě složitá tématika, ale lecjak se pomoci dá.

Zatím jsme zmínili dětskou tuinu, akupunkturu… Jak je to se snášenlivostí bylin u dětí? Některé maminky se bojí dávat svým ratolestem i české bylinkové čaje… Je to bezpečné?

Bezpečné ano, to určitě, máme speciální pediatrické směsi s desítkami let klinické praxe na západě a stovkami a tisíci na východě. Co se týče té snášenlivosti, tedy jestli vůbec byliny můžeme podat, nebo dítě dělá „blé“ a prská, tady vidím jako zásadní psychiku, ale rodiče.

Rodiče? Jak to?

Tou magickou pilulkou je důvěra rodičů k čínské medicíně - a vztah k dítěti. Když matka řekne: to mi nevypije, pak už dopředu vím, že to bude těžší. Prostě to tak má. Pokud není takhle apriori proti, jsou možnosti i pro malé vybírálky – třeba bylinky uplácat s medem do kuličky, podat tabletku s jídlem. Pak máte ovšem taky děti autistické, které novou chuť prostě nevezmou.

To se asi týká i úpravy jídelníčku, že?

Když mi řeknou - nejí zeleninu a jíst nebude, tak těžko bude jíst byliny. Tady ovšem dobře funguje homeopatie, umí rozvolnit zaseklou psychiku. Když dětem předepisuji medicinální houby, je to trochu jednodušší, ty se dají rozdrtit a nacpat do jídla, nemají skoro žádnou chuť a dítě to nepozná. A jsou taky Malé poklady Giovaniho Maciocii, které jsou relativně dětem i chuťově uzpůsobené.

Jaké další léčebné postupy volíte?

Na akutní nemoci je skvělá masáž destičkou guasha, větší děti baňkujeme. Dětská tuina je taky fajn – posílám rodiče ke specializované terapeutce, která je masáže naučí. Na stabilizaci stavu jsou super. Posílí střed. Typicky třeba u akumulace potravy v žaludku, která může způsobovat dětské pláče a koliky – masáž posílí slabou slezinu. Navazuje také vztah mezi rodiči a dítětem.

Co se mohou maminky naučit doma? Jaké s tím máte v praxi výsledky?

Právě dětskou tuinu – nejjednodušší je třeba kožní řasa podél páteře, masáže prstíků, které posilují jednotlivé hlavní orgány, i hlavička se dá jednoduše masírovat. Obvykle maminky také učím akupresuru, samozřejmostí je úprava stravy, která dělá u dětí hrozně moc.

V tomhle bych řekla, že jde také hodně o psychiku rodiče – o jeho nastavení, životní okolnosti, kolik má času a vůbec kolik může věnovat dítěti pozornosti. Jak je sám dospělý a jak se k sobě chová.

Když se dítě fyziologicky vyvíjí, hlad má, když ho nechám, aby hlad dostalo - pokud zvrací, pak už je něco špatně a musím s tím něco dělat. Když má dítě v kočárku pořád v ruce křupky, je to příjemné pro ně i pro maminku, která má pokoj - ale neposílí se tím moc slezina.

Kdybyste měla tři nejdůležitější rady, které můžete ze své praxe rodičům předat, co by to bylo?

Tři? První je určitě trpělivost. Nechtít hned všechno – jsme na to zvyklí, ale ke skutečnému uzdravení bývá cesta delší. Ta druhá souvisí s první, je jí důslednost: když se vydám na cestu ozdravení dítěte, bude to nutně i o ozdravení mně a rodinných návyků. Je třeba trochu umět omezit sám sebe. Pokud nechci, aby dítě jedlo sladké nebo fast-food, ale sám se jich vzdát neumím, půjde to hůře. A ta poslední je výživa – to je prostě u dětí alfa a omega. Pokud do dětského jídelníčku zařadíme doma vařené obilné kaše, teplé snídaně, zeleninu, rituál společného jídla, uděláme tím pro zdraví celé rodiny hrozně moc.

Děkujeme za rozhovor!