Jak na dětskou rýmičku, ekzém nebo průjem? Starobylou masáž se naučíte snadno

Autorka: Erika Hájková

Dětské nemoci mívají dramatický průběh a rychlý spád. „Mrňata“ jsou oproti dospělým křehčí, navíc se jejich imunitní systém i tělo bouřlivě vyvíjejí. To vše vede k tomu, že zvláště u kojenců v prvních měsících života kromě léků na snižování horečky nemá rodič k dispozici žádný prostředek, jak domácí cestou řešit méně závažné „bolístky“. Batolata zase spoustu léků prostě nechtějí.

Existuje něco, co vyplní prostor mezi ponecháním volného pole pro chorobu na jedné straně a antibiotiky a dalšími „tvrdými“ metodami klasické medicíny na straně druhé, případně umožní, aby se na lékaře vůbec nebylo třeba obracet?

Dva pomocníci ze studnice moudrosti TČM

Začíná jaro, období, které náleží podle čínského vnímání světa k živlu dřeva. Tak jako u nás je jaro (a dřevo) spojeno s rašením a novými začátky – a také s dětstvím. Kromě toho je většina z nás vyčerpaná po dlouhé zimě a různé rýmičky a nachlazení mají volné pole. Je to tedy ideální období na to se podívat na téma dětského zdraví a na to, jak může s jeho udržením a navrácením pomoci čínská medicína.

TČM nabízí dva podstatné pomocníky: první je léčba stravou, o níž bude ještě na našem serveru řeč v mnoha dalších článcích. Druhou a méně známou jsou dětské masáže tuina. těm se budeme věnovat nyní. Fungují skoro zázračně, hlavně u miminek jde často o úlevu v řádu minut. Ale i u batolat je jejich použití skvělé.

Masáž je víc než relaxace

Tuina se používá i u dospělých – je to celý systém léčebné masáže, který se vyvíjí v rámci čínské medicíny již několik tisíc let.

Přitom zdaleka nejde jen o léčení pohybového aparátu či pouhou relaxaci, jaké si představí našinec pod pojmem „masáž“. Čínská masáž, zvaná také anmo, je jakousi akupunkturou bez jehel, která má za účel různými technikami harmonizovat proudění energie čchi i tekutin v těle a funkce všech orgánů.

Tři tisíce let vývoje čínské masáže

První znaky, odkazující k použití masáže jako léčebného prostředku se objevují už na nápisech na zvířecích kostech ze 14. století před Kristem, které představují nejstarší dochované písemné památky z oblasti čínské medicíny vůbec.

Na týchž kostech se nachází ostatně i první zmínky o dětských nemocech. Pediatrie byla od počátku důležitým odvětvím čínské medicíny. Dětem se věnuje i základní spis čínské medicíny, Vnitřní kniha Žlutého císaře. A už za dynastií Suej a Tchang (581 – 907) se adepti dětského lékařství museli připravit na pětileté studium, zakončené náročnými zkouškami.

Dětské masáže jako léčebný prostředek se pak objevují ve spisech čínské medicíny na přelomu 16. a 17. století našeho letopočtu. První klasický spis pouze o dětských masážích nese jméno Kniha dětských masáží (zkráceným čínském názvem Anmojing).

Dětská masáž není „ezo“

Nejsou to přitom jen spisy teoretické, masáže si nikdo nevymyslel „od stolu“, ani nejsou výsledkem nějakého ezoterického vnuknutí – jako všude v čínské medicíně i zde vývoj postupuje pomocí neustálé výměny informací mezi teorií a praxí. Co fungovalo, bylo zapisováno a tradováno.

Proč je dětské tělo jiné

Proč je potřeba specifické masáže dětí? Inu, dětský organismus je jiný. Nejen tělo, ale i energetické dráhy se teprve vyvíjejí. Některé body a dráhy ze začátku ani nenajdeme na totožných místech!

Kromě toho jsou u dětí zcela jiné spouštěče nemoci než u dospělých. Už zmíněný Anmojing konstatuje, že: „Dětské nemoci nejsou výsledkem působení sedmi emocí, nejsou-li ve dráze jater, jsou ve dráze sleziny, nejsou-li ve dráze sleziny, jsou ve dráze jater. Nemoci dětí jsou většinou v těchto dvou orgánech, v játrech a slezině.“

Přesto čínská medicína ví, že křehkost dětského organismu se promítá především do plic, které samy o sobě jsou křehkým orgánem. Potažmo pak do všech orgánů těla. Děti jsou z jejího hlediska charakterizovány tím, že jsou extrémně jangové a jinová složka jejich těl (svaly, tekutiny, atd.) je křehká a snadno zranitelná.

Vysvětlit, jak masírovat, je poměrně jednoduché, ale přesahuje to možnosti jednoho článku. Existuje však nová česká kniha, jíž dělal editora slovutný Vladimír Ando a která umožňuje rodičům a pečovatelům se základy dětské masáže poměrně jednoduše naučit. Vysvětluje teorii, obsahuje i popisy vyšetřovacích technik.

Některé z nich jsou stejné jako u dospělých, ale některé jsou zcela jiné. U dětí například můžeme stav organismu odečíst z žilek na vnitřní straně ukazováčku. Je to podobná diagnostika, jako u dospělých z pulzu.

Spravit lze průjem, rýmu i šilhavost

Ando v knize Tradiční čínské masáže dětí dále přehledně shrnuje různé metody a techniky léčení. Také názorně ukazuje umístění různých bodů, důležitých pro dětské zdraví.

Především pak přináší návody na masáží sestavy pro řešení různých běžných i méně dětských potíží, od nachlazení přes horečku, průjem, nechutenství, ekzém, vývojové zaostání, až k věcem jako novorozenecká žloutenka nebo šilhavost.

Jedna technika na začátek

Jako jeden drobný příklad za všechny můžeme uvést třeba masážní techniku opice trhá ovoce. Spočívá v tom, že špičky obou uší dítěte uchopíme mezi palce a ukazováky nebo ukazováky a prostředníky a povytahujeme nahoru. V nejvyšším místě pustíme. Opakujeme 20-30 krát. Stejným způsobem pak povytahujeme lalůčky uší dolů. Tato technika, poprvé uvedená už v jednom kompendiu ze 17. století, posiluje slezinu, rozhýbává čchi a přeměňuje hleny. Také tiší šok.

Masáže tuina jsou univerzální pomocník pro rodiny

Tahle technika je ale jen jedna třešinka na opravdu důkladně upečeném a hodně velkém dortu. Je dobrým příkladem jednoduchosti technik, které dětem pomáhají. Většina dětí se naučí mít masáže i velmi ráda.

Nejlepší je na dětských masážích jejich univerzální aplikovatelnost – na rozdíl od bylin či západních léků zde nehrozí alergie nebo předávkování, nejsou ani tak složité jako akupunktura, kterou se jinak také dají řešit zdravotní problémy již v kojeneckém věku. Navíc se je naučíte skutečně za chvilku. Vlastně by se měly vyučovat nejlépe již na základní škole! Patří do každé rodiny, která chce mít jednodušší a zdravější život.