Psychika v zimě podle moudrosti TČM: Kdy je strach zdravý? Návod, jak léčit jídlem chřipku i horečku. Necháme nyní odplout vše, co k nám nepatří?

Autorka: MUDr. Ludmila Bendová

Představujeme další, tentokrát „slunovratový“, díl z cyklu pořadů o čínské medicíně. Nyní čítá již přes stovku pokračování a vysílají jej poslední dva roky rádia Color a Hey každé pondělí v rámci pořadu Barevný svět.

UPTCM na pořadech skrze své příznivce a podporovatele organizačně spolupracuje. Představují přesně to, co si klademe za cíl: jednoduchým způsobem vysvětlují základní principy čínské medicíny. A přidávají důležité praktické tipy pro každého, kdo chce s pomocí čínské medicíny udržovat své zdraví.

V textu níže se dozvíte:

• Jak jíst v zimě, abychom zůstali zdraví.

• Proč čínská medicína zahrnuje ledviny a nadledvinky do jedné kategorie.

• Jak nám zdravé ledviny mohou pomoci se strachem i uměním dotahovat věci.

• Jak se správně otužovat.

• Jak léčit jídlem chřipku.

• Jak požehovat bod, který léčí sto nemocí.

Minulý díl seriálu naleznete zde.

Motto:

Tři zimní měsíce se nazývají uzavírání a uschovávání. V zimě voda zamrzá na led, zem puká a otvírá se. Člověk nesmí zbytečně plýtvat jangovou energií, má chodit brzo spát a se vstáváním počkat až na východ slunce. Ducha si musí uchovávat hluboko jako tajemství a musí si ho chránit a ukrývat jako nějakou namáhavě získanou a vytouženou věc.

Je třeba chránit se před zimou, vyhledávat teplo a nedovolit, aby se tělo potilo neboť tím se poškozuje jangová energie těla. Takové chování odpovídá zimní atmosféře a je to správný způsob pěstování a uchovávání čchi v zimě. Kdo se mu protiví ten si poškozuje ledviny a na jaře se bude cítit slabý a ochablý, protože si nevytvořil dostatečné podmínky pro rození jarní čchi.

Zima z pohledu čínské medicíny: jezme slané, ale s mírou

Podle čínské medicíny i taoistického kalendáře je zimní slunovrat prostředkem období zimy a nikoli jeho začátkem. Ten se klade do období 8.-9. listopadu. Zima je z pohledu čínské medicíny spojena s živlem vody, tmavomodrou až černou barvou, je spojena s chladem, který může uškodit ledvinám a slanou chutí, která ledviny posiluje. Ale jen pokud je užívána v malém množství!

Mezi potraviny slané chuti patří třeba mořské řasy, jáhly, ječmen nebo i naše kroupy, vývary z kostí zvířat, zkrátka vše, co má podle čínské medicíny slanou chuť. Abychom ochránili ledviny před chladem doporučuje čínská medicína déle tepelně zpracované potraviny jako třeba husté a dlouho vařené polévky, nebo luštěniny. Skvělé jsou zejména drobné fazole červené a černé barvy vařené s mořskými řasami kombu (Laminaria digitata), wakame (Undaria pinatifida) a podobně.

Koření pro zimní dny

Vynikajícím zimním kořením jsou zázvorovité – kurkuma nebo zázvor, koriandr, galgán i černý pepř. Údajně je v zimě užívala už středověká německá světice a bylinářka Hildegarda z Bingenu. Pokyny čínské medicíny totiž nejsou nic cizokrajného, spíš zdravý selský rozum.

Zejména kombinace čerstvého zázvoru i kurkumy a pepře s koriandrem dodává zimním jídlům nejen vynikající chuť, ale i protinádorové a protizánětlivé účinky. Zároveň je jídlo i trochu pálivé a cítíte, jak vás příjemně zahřívá.

Voda a ledviny – čínské pojetí

Vlastností vody je, že směřuje dolů, všude se dostává a ochlazuje. Orgány vody jsou ledviny a močový měchýř. Opět je potřeba zmínit, že těmito orgány se myslí ty čínské, tedy jejich fyziologie a funkce, která je trochu jiná, než v západní medicíně.

V čínské medicíně jsou vlastně funkce ledvin a nadledvinek vnímány jako celek. Síla ledvin se dá poznat na hustotě a síle vlasů, na síle kostí a na vůli překonávat překážky. Ledviny hospodaří s tekutinami – to znamená, že nadměrné pocení a časté močení mohou být známkou nějaké poruchy. Podobně jako otoky nebo nedostatečné vylučování moči.

Funkce ledvin podle TČM

Ledviny se označují za kořen života a sídlo esence, což je název pro zásobárnu živin, kterou využíváme v případě zátěže. Jde i o zdroj životní síly, která nám byla dána do vínku od rodičů. Číňané se vždy snažili si esenci udržovat a nevyčerpávat.

Takovými znaky vyčerpání této esence mohou být například předčasné známky stárnutí jako vypadané vlasy a zuby, nedoslýchavost, mizející plodnost, řídnutí kostí, únava, demence a podobně. Pro uchování esence je nutná pravidelnost, která zamezí přepracování, stresu a vymezí dobu pro odpočinek.

Ledviny jsou také spojeny s kostmi, které esence vyživuje a kde je i uložena. Na ní totiž závisí jejich síla a pevnost. Podobně je tomu i u zubů. Ledviny souvisí s ušima. Staří lidé na sklonku života mají svou esenci již téměř vyčerpanou, a tak často mívají oslabený sluch nebo pískání či hučení v uších.

Močový měchýř je párovým jangovým orgánem k jinovým ledvinám. Stará se o tvorbu moči z tekutin, které ledviny do něho posílají a o jejich vylučování.

Psychika v zimě: umění dotahovat do konce i strach

V zimě celá příroda zpomalí a více odpočívá a lidé by měli následovat přírodu. Máme možnost bilancovat nad uplynulým rokem a nechat odplout, co už k nám nepatří, aby mohlo připlout, co k nám patří.

Psychickou entitou spojenou s ledvinami je duše nazývaná „č“. Dá se označit jako vůle – pokud to jaterní duše „chun“ vymyslí, ledvinová „č“ to dotáhne do konce. Je to duše, která je spojená s naším celkovým nastavením a schopností jít si za svými životními cíli. Je spojena se sebezáchovou, a to jak osobní, tak druhovou.

Emocí spojenou s hybatelem vody je strach a děs. Ty mají tendenci sestupovat Jejich role je důležitá pro ochranu života. Pokud jsou prožívány nadměrně nebo příliš dlouho může to přispívat k vyčerpání a oslabení. Takový člověk pak bude bázlivý, se slabou vůlí a bude o sobě pochybovat. To jsou známky oslabené „č“ a tím pádem oslabeným aspektem ledvin. Na úrovni mezilidské jsou ledviny hodně spojeny se vztahy s rodiči.

Spánek přirozeně

Denní doba patřící k zimě je noc, kdy bychom měli spát. Je to jen sto let, kdy máme umělé světlo. Dříve se lidé řídili sluníčkem a chodili spát brzy a v zimě i později vstávali. Neměli bychom tedy zůstávat vzhůru po desáté hodině večerní, neboť hodiny spánku do půlnoci dvojnásobně podporují krásu naší pleti i regeneraci našeho těla než hodiny od půlnoci do rána. Pokud nám v létě stačilo 6-7 hodin spánku můžeme si v zimě prodloužit odpočinek na 8-9 hodin. V rámci spánkové hygieny bychom večer neměli sledovat žádnou obrazovku alespoň hodinu před spaním.

Funkce ledvin jsou na svém vrcholu mezi sedmnáctou až devatenáctou hodinou odpolední. V tento čas je dobré se nepřepínat, ale naopak uchovávat si svou energii a schraňovat ji. To lze podpořit například meditací, příjemnou procházkou ale i dieteticky. Například vývarem z morkových kostí nejlépe ze zvířat z volného chovu. Vývar je dobré povařit alespoň 12 - 48 hodin a jíst jej můžeme celou zimu spolu s kořenovou zeleninou a oteplovacím kořením jako je majoránka, fenykl, kmín, saturejka, dobromysl a další.

Otužovat s mírou!

Všechna zvířata i vegetace se připravují na zimu a děje v přírodě se zpomalují. Míza rostlin se přesouvá hluboko do kořenů a pulz lidí se stává rovněž hlubším. Člověk by měl následovat přírodu a také více odpočívat, aby si zajistil dostatek energie pro nový vegetační cyklus na jaře.

V tomto ročním obdobím zamrzají některá místa a řeky v Číně a konají se velké festivaly. Provází to nejrůznější ceremonie a toto konkrétní období je například spjato se zimním koupáním, a tedy rozumným otužováním. Musíme však začínat se studenou vodou v létě, nikoli až v zimě. Jak se postupně ochlazuje, je dobré postupně začít jíst věci, které jsou více výživné, jako například jehněčí maso, hovězí, anebo fermentované tofu. Také nezapomínejme na obiloviny a luštěniny, které mohou pomoci ochránit proti chladu.

Jak léčit jídlem chřipku

Pokud už nás chlad napadne a nemůžeme se zahřát doporučuje čínská medicína užít zahřívající a potopudné bylinky či jídla. Klasickým prostředkem je třeba odvar z větviček skořicovníku. Můžeme je nahradit obyčejnou skořicí a čerstvým nastrouhaným zázvorem v rýžové či ovesné kaši oslazené trochou třtinové melasy.

Slaným léčivým pokrmem je silná cibulová polévka s česnekem. Prostě několik cibulí a stroužků česneku rozvaříme, ideálně s mořskou řasu kombu nebo kuřecím vývarem a osolíme fermentovanou sojovou pastou miso. V polévce také povaříme čerstvě nastrouhaný kořen zázvoru a kurkumy a na talíři posypeme nejlépe čerstvou pažitkou nebo cibulkou. Po požití dostatečně horké kaše nebo polévky by se mělo dostavit úlevné vypocení.

Pokud máme ucpaný nos můžeme zkusit postrouhaný křen s jablkem, který je zároveň i dobrým zdrojem vitaminu C a minerálních látek jako je hořčík, vápník, draslík i fosfor a má rovněž antibakteriální účinky.

Napadení chladem

Vtip celého postupu je užití teple pálivých rostlin, které mají zároveň potopudné účinky a obnoví proudění energie. Chlad totiž znehybňuje a stahuje – což vidíme i v přírodě, když mrzne. Mezi typické příznaky napadení chladným větrem, které se léčí pálivě teplými bylinami, patří zimomřivost, ztuhlá šíje, bolesti svalů podél páteře případně i kloubů. Může být i bolest hlavy a uší, hojná a světlá moč nebo řidší stolice.

Člověk má pocit, že by ulevilo pocení, ale to nepřichází, případně se vůbec nemůže zahřát. Tehdy jsou vhodné pálivě teplé byliny jako je zázvor, galgán nebo skořice a mnoho dalších. Mořské řasy jsou sice chladné povahy ale zároveň i slané chuti a pomáhají odhleňovat. I podle západní medicíny jsou zdrojem celé řady stopových prvků a především jodu, který se používá jako prostředek na odkašlání.

Jak snížit horečku

Pokud však horečka vystupuje vzhůru, nejsme zimomřiví, teplo ani pocení neulevuje, spíše potřebujeme čerstvý studený vzduch, tehdy potřebujeme pálivé, ale chladné byliny. Například mátu peprnou v kombinaci s řebříčkem (Achilea millefolia), které snižují horečku. Také islandský lišejník, který mírní kašel a má i antibiotické vlastnosti.

Dva tisíce let nepřerušené tradice čínských bylin nám zde poskytuje spoustu možností a slavné Pojednání o zranění chladem – Šangchanlun popisuje řadu podrobností. V Evropě jsme totiž řadu těchto postupů zapomněli, a hlavně nám chybí obecné algoritmy kdy a jak byliny užívat.

Bod, který léčí sto nemocí

Celý proces můžeme podpořit i stimulací nebo přímo požehováním bodu, který léčí sto nemocí. Nazývá se cheku a leží na hřbetě rukou mezi palcem a ukazovákem. Jde totiž o 4.bod dráhy tlustého střeva, která je symetrická na obou horních končetinách.

Když ohneme první článek palce a přiložíme k meziprstní kůžičce mezi palcem a ukazovákem, tak máme bod cheku u špičky palce, tam kde se dotýká kosti pokračující k ukazováku. Stačí když si budeme tento bod intenzivně mnout a může nám ulevit u bolestí hlavy i zubů, uvolnit ucpaný nos, zmírnit nadýmání. Je totiž nadřazený hlavě a má širokou působnost. Často bývá citlivý a tím si ověříme jeho polohu.

V klasických textech se uvádí, že léčí sto nemocí. V Číně na jeho stimulaci užívají pelyňkové doutníky, které krásně žhnou a tento bod se jimi dvě až pět minut zahřívá asi půl ventimetru až centimetr nad kůží. Bod zčervená, ale požehování na kůži nezanechá následky. Je to vynikající způsob, jak posílit svou imunitu, neboť je mnoho bodů, které lze takto stimulovat a příště se jim rovněž budeme věnovat. Podle starého čínského přísloví: „Nikdy nenajímej sluhu jenž nemá jizvu na bodě cusanli“ je zřejmé, že svého zdraví dbalí služebníci se požehovali z pilnosti.