Unie příznivců Tradiční čínské medicíny
UPTCM

Byliny nám pomáhají. Jejich využívání ale začínají blokovat orgány EU. Proč jsme kráceni na přirozeném právu využívat darů naší země?


Článek o historii aplikace legislativy politiky nových potravin.

Případy jako je zakazování prodeje houby outkovky pestré (coriolus versicolor), nebo návrh na zákaz látek přítomných v aloe či rebarboře, přitahují stále větší pozornost, protože přímo zasahují do základních práv lidí, kteří chtějí tyto byliny či houby využívat ve prospěch svého zdraví. Jedná se o produkty přírody po tisíce let známé a využívané pro jejich blahodárné léčiví účinky. Dožadujeme se tedy vysvětlení, proč jsme jako obyvatelé planety Země kráceni v právech využívat jejích darů pro své zdravotní a výživové blaho, v souladu s garancemi listiny základních práv a svobod?

Nad rámec lidských práv také chceme znát a vědět kdo, kdy, jak, proč a v čí potenciální prospěch rozhoduje bez nás o omezování našich lidských práv, jaký k tomu má mandát, kdo mu ho dal, případně zda nedochází k neodůvodněnému rozšíření či zneužití mandátu.

Následující článek, psaný mírně a zdvořile, obsahuje popis zásadních změn v oblasti politiky regulace oblasti potravin v EU a v konečném důsledku retrospektivu neblahých legislativních a změn.

Autorem článku je Patrick Coppens, ředitel Scientific and Regulatory Affairs at Food Supplements Europe, který je specialistou na evropské právo týkající se bezpečnosti potravin. (kontakt) Článek byl publikován v dubnu 2013 pod názvem „Revize nových potravinových předpisů“. Článek vyšel v rámci European food and feed law review.

Níže z něj budeme uvádět několik postřehů týkajících se vývoje regulací orgánů EU v oblasti potravin, které v konečném důsledku vedly mimo jiné k zákazu prodeje outkovky pestré v ČR. Doplníme také vlastní postřehy k průběhu událostí či současné situaci.

  • V roce 1997 bylo v EU přijato Nařízení o nových potravinách (Novel Foods Regulation - NFR) [1]
  • Původně mělo nařízení řešit regulaci Geneticky modifikovaných organismů, a později klonování či nanotechnologie.
  • Členské státy EU přijaly pragmatický přístup k „novým potravinám“ - tedy, pokud jídlo nebo složka potravin jsou běžná jídla a použitý proces jejich zpracování je proces tradičně používaný (v EU) v oblasti potravin, výsledné potraviny obecně nejsou považovány za „nové“.
  • Do seznamu „nových potravin“ byly postupně zařazeny různé skupiny potravin, které dostaly na starost specializovaná oddělení.
  • V roce 2006 byly přidány látky, které vyžadují posouzení bezpečnosti a jsou obsaženy v nařízení Evropského parlamentu a Rady. [2]
  • Postupem času začala řada členských států interpretovat rozsah Nařízení o nových potravinách stále restriktivněji.
  • Striktní požadavky na obsah léků se postupně rozšiřují také na zdravotní doplňky, tedy doplňky stravy.
  • Dále bylo ustaveno, že pokud doplněk stravy nebyl používán před rokem 1997, bude automaticky spadat do skupiny „nových potravin“.
  • Došlo také k návrhům zařadit mezi „nové potraviny“ exotické rostliny a produkty, které by mohli Evropanům způsobovat například alergické reakce.
  • Další návrhy požadovaly zařadit do kategorie také produkty upravované novými dosud dostatečně neprozkoumanými způsoby.
  • Vedle nových přístupů a zákonů, které se snaží pokrývat komplexně, co největší pole působnosti, existuje také množství různých variant v praxi, které jsou různými obměnami a variacemi již fungujících nebo známých způsobů úpravy stravy a rostlin.
  • Přílišná snaha o regulování tak může v praxi ztroskotávat nebo brzdit přirozený a bezpečný vývoj.
  • Na druhé straně stojí také vědecký pokrok, který je stále více schopen zasahovat do přírodních a přirozených struktur jídla a rostlin a má nejasný vliv na lidské tělo a zdraví a vzbuzuje obavy.
  • V praxi je tedy snaha o regulaci výroby potravin namířena proti těmto skutečně novým způsobům úpravy potravin.


Evropská komise nakonec přijala tři body či hlediska, podle kterých se budou souhrnně posuzovat všechny potraviny, aby bylo určeno, zda budou spadat do oblasti „nových potravin“:

1) potravina byla (či nebyla) užívání k lidské spotřebě do značné míry v rámci EU před 15. květnem 1997

2) pro potravinu rostlinného nebo živočišného původu byla (či nebyla) použita netradiční chovatelská technika, která nebyla použita před 15. květnem 1997.

3) potraviny, na níž se aplikuje (či neaplikuje) nový výrobní postup, který nebyl používán před 15. květnem 1997, kdy tento výrobní proces vede k významné změně složení nebo struktury potraviny, ovlivňující její nutriční hodnotu metabolismus nebo hladinu nežádoucích látek.


Patrick Coppens dále v článku řeší zda tato tři hlediska jsou skutečně tou pravou cestou. Diskutuje o oblasti moci dané Evropské komisi v této věci a o smysluplnosti stanovení 15. května 1997 jako klíčového bodu k určení „nových potravin“. Vyjmenovává také některé důsledky nové definice. V závěru článku shrnuje úskalí nové definice, která může být aplikována zpětně na potraviny, které byly dosud legálně prodávány na trhu EU.

Vzhledem ke složitosti povahy potravin a zpracování potravin a rozsáhlému bezpečnostnímu rámci je na místě, aby byl rozsah „nových potravin“ omezen na potraviny nebo přísady získané z potravin, které jsou skutečně nové nebo ve kterých nový výrobní proces pravděpodobně vyvolá významné změny ve srovnání s konvenčními potravinami.

Pravomoci udělené Evropské komisi by neměly být používány k zahrnutí potravin v pozdějších fázích nad rámec toho, co bylo zahrnuto do původních definic. Povolení k užívání potravin jako léčiv by mělo být ponecháno na národní úrovni.




POZNÁMKY:

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/1997 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin. zdroj

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin, Reg 1925/2006 OJ L404/26, 30/12 2006. zdroj