Co to vlastně je, zdravé stravování? Rozhodně jde o žhavé
téma současnosti: Ne náhodou nám na anglický dotaz “healthy diet” (zdravé stravování)
Google nabídne asi 94 milionů odkazů. Množství různých vědeckých studií na toto
téma se počítá v tisících až desítkách tisíc, podle toho, jak malé studie nás
ještě zajímají.
Víme, že zdravé stravování má dopad na všechny
oblasti lidského života, především se ale v naší kultuře a civilizaci skloňuje
v souvislosti s prevencí nemocí a různými rizikovými kategoriemi lidí, jako
jsou matky, děti, stárnoucí a staří lidé, lidé žijící namáhavý životní styl či
v nevyhovujících podmínkách (průmyslové znečištění, namáhavé zaměstnání).
Jenže - co to vůbec je, zdravé stravování? Nutriční poradci, lékaři a další odborníci v oblasti zdraví a životního stylu mají mnoho různých názorů na to, jaké má zdravé stravování vlastně být. Často se cítíme zahlceni různými radami - jíst maso? Nejíst maso? Jíst mléčné výrobky, obilniny? Syrovou zeleninu, nebo vařenou? Exotické ovoce - ano nebo ne? Česnek a cibuli? A co různé superpotraviny a potravinové doplňky? Jak vlastně takové rady kombinovat do smysluplného systému, který ale současně mohu dodržovat při svém životním stylu?
Tradiční čínská medicína má na zdravé stravování svůj vlastní náhled, který je jednoduchý - protože je založený na několika málo principech podložený tradiční čínskou filosofií a náhledem na svět a ozkoušený během tisíciletého vývoje tradiční čínské medicíny.
V čem se liší čínský přístup od západního přístupu k
“nutriční vědě”, jak se také vědě o stravování říká?
1) Vychází z holistického (celostního) filosofického modelu, společného celé čínské medicíně a vlastně i čínské kultuře. Západní věda se spíše věnuje zkoumání částí lidského organismu i jeho fungování.
2) Z čehož plyne také to, že zatímco západní věda se především věnuje obsahu různých typů chemických látek v potravinách, eventuálně obsahu kalorií, čínská medicína i nutriční věda se spíše zabývají povahou jednotlivých potravin jako celku a jejich účinkem na trávení a na organismus jako celek. Zkoumá, zda nás daná potravina například tzv. zahřeje či ochladí, a zda nám to při našem konkrétním životním stylu a zdravotním stavu prospěje či nikoli. Z toho také vyplývají některá doporučení, která se zpočátku “našinci” mohou zdát neintuitivní, či rovnou podivná - jako že spíše nemáme v zimě jíst tropické ovoce (které je přece plné vitamínů!, nebo že si máme raději zeleninu i ovoce krátce povařit, než je jíst syrové. Nebo že nemáme jíst - až na výjimky - mléčné výrobky.
3) Čínská dietetika vychází z toho, že mikrokosmos - “malý vesmír” lidského těla je sladěn s makrokosmickými cykly - cykly přírody a ročních období. Ze zkušenosti mnoha desítek generací vyplývá, že zda to, co člověk jí, je pro něj zdravé, záleží také na místě, kde žije, teplotě i ročním období. Ostatně podobné zkušenosti měli i naši předci, kteří je vtělili do řady pranostik a přísloví.
4) Díky svému zakořenění ve svébytném holistickém medicínském systému je čínská medicína a její nutriční věda schopná nabízet individualizovaný jídelníček, který si při znalosti základních principů a po konzultaci s praktikem TČM či lékařem může člověk bez problémů sestavovat sám, aniž musí trávit čas počítáním kalorií či obsahu karbohydrátů a podobnými “tabulkami”. Západní medicína a nutriční věda spíše mají tendenci doporučovat všeobecné zdravé stravování bez většího rozlišení, nebo doporučovat “vědecký” jídelníček podle tabulky, který je zase relativně namáhavé dodržovat.
5) Individualizovaný jídelníček podle TČM může také napomáhat harmonizaci zdravotního stavu při nemocech a jiných obtížích. Zvláště pokud je doplněn o užívání různých harmonizujících bylin či hub, které se v čínském vaření objevují téměř tak pravidelně, jako naše koření (které je mimochodem “léčivou bylinou”, jen jí tak neříkáme).
6) Principy čínské dietetiky obsahují jednoduchý návod, jak chránit křehké trávení dětí a batolat i starších lidí, a tím jednoduše předcházet nemocem. Západní dietetika se těmto dvěma kategoriím sice věnuje, spíše ale velmi obecně.
7) Stejně tak má čínská dietetika specifický názor na to, jak předcházet stresu či kompenzovat vysoce stresující životní styl.
8)
Čínská
nutriční věda je stará několik tisíc let. Během této doby byla řada
potravin důkladně ozkoušena a jejich účinky a povaha byly podrobně popsány. Západní
nutriční věda zkoumá potraviny jen cca 150-200 let.
V něčem jsou naopak tradiční i západní přístup
pozoruhodně stejné: oběma například jde o to, abychom jedli vyváženě. V zásadě oba
systémy zastávají staré pravidlo, že všeho moc škodí. Shodují se také v názoru
na přemíru tučných či smažených jídel, jídel rychlého občerstvení, a samozřejmě
jednostranné či chudé stravy.
V něčem se také oba systémy výborně doplňují: zvláště v poslední době tak vidíme, že se množí vědecké studie, které potvrzují či objasňují staré čínské principy, týkající se bylin, stravy a jejich účinků na lidský organismus. Ideální variantou je propojení obou systémů, západního výzkumu s čínskými zkušenostmi a filosofií. Společně mají nepochybně lidskému zdraví mnoho co nabídnout.
Autor článku: Erika Hájková | TÉMA: Zdravé stravování