Obraz nazvaný Šest kultivovaných učenců. (Volné dílo)
Autoři: Vivien Shaw a Isabelle Catherine Winder | Přeložila: Erika Hájková
Dokázali staří Číňané pitvat lidské tělo? Mají akupunkturní dráhy fyzický, anatomický základ? Tuto otázku si položil tým amerických výzkumníků. Výsledky byly pro vědce ohromující - a dále přispěly ke vzrůstajícímu počtu studií západního typu, které zkoumají vývoj, podstatu a přínos čínské medicíny ze západního hlediska.
Z hlediska orientálního je zkoumání místy trochu úsměvné. Zato představuje přesně rozdíl mezi západním analytickým myšlením a myšlením východním. Například těžko lze dovodit bez dalšího, že větší obecnost popisu akupunkturních drah v textech z Ma-wang-tuej oproti Vnitřní knize Žlutého císaře znamená, že texty z Ma-wang-tuej jsou starší a akubody nebyly ještě „vynalezeny“.
Může stejně dobře znamenat, že se texty prostě věnovaly jiné oblasti zkoumání (každý student akupunktury ví, že šlachosvalový průběh dráhy a akupunkturní body nejsou jedno a to samé).
Další podobné zjištění: pokud anatomicky přesný (!) průběh dráhy (nezjistitelný bez pitvy) nerespektuje zcela tělní systémy v západním smyslu, usoudí vědec, že je to proto, že dávný anatom viděl lidské tělo zevnitř poprvé a nevěděl, k čemu ony „provázky“ patří.
Ačkoli i on uzná, že tvoří jisté „flow“, proud nebo plynulý řetěz tkání. Jiné vysvětlení by asi připadalo modernímu vědci stejně neuvěřitelné, jako že starověký spis z přelomu letopočtu zmiňuje letadla (ve Vnitřní knize Žlutého císaře se ovšem v kapitole o snech najdou „sny o létajících kovových objektech“ – kolik jich asi tehdy bylo?).
Každopádně zůstává výzkum amerických vědců platným náhledem do historie bohatého vývoje čínské medicíny a je dokladem toho, s jakou vážností svět (včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) přistupuje k tradiční čínské medicíně.
Číňané před Galénem?
Oficiální historie říká, že prvním národem, který anatomicky mapoval lidské tělo, byli starověcí Řekové. Galén, „otec anatomie“, pracoval se zvířecími těly a napsal anatomické učebnice, které přežily tisíc pět set let. Moderní anatomie pak začala renesancí, Andreasem Vesaliem, který zpochybnil pravdy, předávané už od Galéna, a sepsal přelomovou práci Sedm knih o stavbě lidského těla.
Vědce ze staré Číny v této historii anatomie rozhodně nenajdeme. Naše nová práce (týmu amerických vědců, publikovaná pod hlavičkou vědeckého časopisu The Anatomical Record, pozn. překl.) ale ukazuje, že nejstarší anatomický atlas člověka pochází z Číny z doby dynastie Chan a byl sepsán před více než dvěma tisíci lety. Tento objev je sto změnit historii medicíny i náš náhled na akupunkturu jako klíčové odvětví čínské medicíny.
Počet důkazů pro akupunkturu roste
Co se týče akupunktury, existuje stále narůstající balík informací, založených důkazech, který podporuje tvrzení, že akupunktura je efektivní u nemocí tak rozličných, jako jsou migrény a osteoartridita kolene. Nejnovější draft Pravidel NICE (National Institute for Health and Care Excellence, tedy něco jako Institut pro vysoký standard péče ve zdravotnictví, organizace působící ve Spojeném království, pozn. překl.) doporučují akupunkturu mezi metodami první volby u léčby chronické bolesti.
Během akupunkturního sezení jsou do specifických bodů na těle, takzvaných akupunkturních bodů, vpíchnuty jemné jehličky, což navodí stav sebeléčení těla. To se stane proto, že správně zavedené jehly „nějak“ vytvoří harmonii ve stavu životní energie, neboli čchi, konkrétního těla. Co je to „nějak“, to je předmětem mnoha výzkumů. Převažující západní medicínská teorie říká, že akupunkturní body patrně mají nějakou společnou fyziologickou charakteristiku, zřejmě neurologického původu.
Staré čínské texty odkrývají historii
Texty s nimiž náš tým pracoval, jsou takzvané medicínské rukopisy z Ma-wang-tuej, které byly po dvě tisíciletí zapomenuty. byly sepsány v období dynastie Chan a byly natolik ceněny, že byly pohřbeny s tělem paní Tai, aristokratky z řad Chanů, v roce 168 př. Kr. Hrobky paní Tai a její rodiny byly otevřeny v roce 1973. Tehdy byly rukopisy nalezeny.
Je evidentní, že jde o texty, předcházející sepsání textů, jež tvoří Vnitřní knihu Žlutého císaře (Chuang-ťi nej-ťing). Ta byla v průběhu dějin mnohokrát kopírována a v Číně je ctěna jako základ teorie i praxe akupunktury. Popisy meridiánů a akupunkturních bodů, které nalezneme v Nej-ťingu, jsou základem tradiční čínské medicíny i dnes.
Dřívější texty z Ma-wang-tuej nezmiňují akupunkturní body jako takové a jejich popisy meridiánů jsou jednodušší a méně ucelené. Ale některé pasáže z nich si zjevně našly cestu do Vnitřní knihy Žlutého císaře, což ukazuje, že byly sepsány jako první.
Je akupunktura ezoterika?