Lenka Marečková: Nekonvenční medicína z pohledu práva | Unie příznivců Tradiční čínské medicíny

V poslední době se v médiích objevila řada článků a pořadů kritizujících nekonvenční medicínu. Pokud by napadaly pouze konkrétní terapeuty, mohlo by jít skutečně jen o jejich přístup, erudovanost a kvalifikaci - a tedy muselo by být pouze na nich, aby své metody, přístupy anebo vyjádření obhájili. Záběr je ale mnohem širší.Zdá se, že pořady i články směřují na metody nekonvenční medicíny.

Začíná se opět hovořit o potřebě právní úpravy. Příklad: energoinformační přípravky jsou zkoumány metodami, které u nich žádnou - z medicínského hlediska - léčivou látku odhalit nemohou, protože jsou založené na jiném principu, což je ovšem zamlčeno. Výsledky jsou pak prezentovány jako důkaz jejich špatnosti (neúčinnosti). Zdůrazňuje se finanční stránka věci, aniž výzkumníci zmíní, kolik stojí srovnatelná péče klasické medicíny, pokud ne pacienta, pak pojišťovny.

Politováníhodnou skutečností zůstává, že v České republice je snad nejhorší právní situace ohledně postavení nekonvenční medicíny, a to i ve srovnání 5 ostatními zeměmi bývalého sovětského bloku. - Lenka Marečková

Podobně byla u nás kdysi masově napadána homeopatie, přestože je to metoda osvědčená a používaná v evropských zemích s demokratickou tradicí nepřetrženou komunismem vedle alopatické medicíny už dvě století. Vraťme se tedy krátce do historie a popišme si alespoň zhruba současnou právní úpravu týkající se nekonvenčních metod i možnosti obrany (vedle možnosti trestního oznámení nebo žaloby na ochranu osobnosti), pokud jsou útoky nespravedlivé, účelové, způsobené leckdy strachem, neznalostí nebo komerčními zájmy nejrůznějších lobby.

Ještě zajímavějším tématem je možné řešení této situace, kterým by mohla být spravedlivá právní úprava, jež by poskytla dostatek jistoty jak lékařům a terapeutům/léčitelům, tak i pacientům, a stanovila standardy vzdělávání, metod a etický kodex.

Začalo to homeopatií

Popisovat hloupé a nezasvěcené, ale o to urputnější zpochybňování účinnosti homeopatických přípravků různými lékaři, spolky či jejich představiteli jistě není třeba. To, o čem se už ovšem tolik neví, je skutečnost, že většina těchto útoků utichla nikoli proto, že by na straně fundamentalistických odpůrců došlo k náhlému prozření, případně by si řekli, že jim to nestojí za to, ale že Evropská unie přijala 6. listopadu 2001 Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES, o Kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků.

Jejich součástí je i úprava homeopatik, ale i antroposofických léčivých přípravků připravených homeopatickou metodou, a to s ohledem na zvláštní vlastnosti homeopatických léčivých přípravků, jako jsu velmi nízký obsah účinných složek a obtížnost použití konvenčních statistických metod při klinickém hodnocení, a stanoven zvláštní zjednodušený registrační postup pro ty homeopatické léčivé přípravky, které jsou uváděny na trh bez léčebných indikací a v lékové formě a v dávkování, které pro pacienta nepředstavují riziko.

Různých přípravků, u nichž se pracuje i s informacemi o často už vyzkoušených léčivých účincích, přestože nikdy nebyly podrobeny zkoumání metodami konvenční medicíny, je ale dnes už mnoho. Jsou registrovány většinou jako potravinové doplňky. Některé, například Bachovy květové esence, se používají v Evropě už skoro století. Do vydání Kodexu přitom i homeopatie u nás rovněž musela bojovat o přežití, za její záchranu se podepisovaly petice, některé otázky spojené s její existencí a dostupností u nás byly předmětem jednání Evropského soudu pro lidská práva.

Dokonce i dnes, kdy se alespoň homeopaté mohou opírat o legislativu Evropské unie, se ještě setkáváme s (nyní již podstatné bezzubějšími) útoky. A nejde jen o homeopatii, útokům čelila i sekce EAV (elektroakupunktura podle MUDr. Volla). Známý je výrok odpůrců, dokazující neexistenci akupunkturního bodu, a tedy i celé metody, že ho přece ještě nikdy nikdo nevypitval (reminiscence současných komentářů k účinnosti energoinformačních prostředků).

Pokud jde o legislativu, jedním z důležitých pramenů je kromě ústavní Listiny základních práv a svobod a českých právních předpisů, upravujících oblast zdravotní péče, třeba jmenovat především Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. Pokud by byl s Listinou základních práv a svobod, s jejím obsahem a základními principy nebo s mezinárodní smlouvou, k jejímuž dodržování se Česká republika zavázala, nějaký ze zákonů nebo prováděcích právních předpisů v rozporu, lze se domáhat jeho zrušení nebo zrušení jeho předmětných ustanovení u Ústavního soudu ČR, případně se obrátit na Evropský soud pro lidská práva.

Jako v minulosti už ve věci úspěšně čeští homeopaté, další otázky řešil soud v případě antropolosofických léčiv.

Právo přírodního léčitelství (kniha)

Kniha představuje první českou monografii zabývající se právem přírodního léčitelství na pomezí práva, sociomedicíny, filozofie zdraví a náboženství. Publikace vychází z ústavně zaručené svobody volby péče o zdraví a z různých způsobů ochrany zdraví včetně přírodních nebo tradičních. Ústavní otázky jsou řešeny i na úrovni občanského práva, zdravotnického práva, živnostenského práva a dalších oborů včetně historických ohlédnutí a zahraničních a mezinárodních souvislostí. Část práce je zaměřena na tradiční vědění jako předmět práva duševního vlastnictví.

Pozornost je věnována též podrobnému rozboru právního postavení přírodních léčitelů a způsobů jejich působení na zdraví. Podstatná část je zaměřena na možnost plnění závazku péče o zdraví podle občanského zákoníku. Autor si všímá i současných soudních sporů o nelékařskou homeopatii a kriticky nahlíží na nekalé praktiky v péči o zdraví. Práce pojednává též o legislativních vyhlídkách v této profesní oblasti u nás; volně souvisí s přípravou vládního návrhu zákona o léčitelských službách. Tematická pokračování budou následovat v připravovaných knihách Právo komplementární a alternativní medicíny a Kontroverze práva, zdraví a rodiny. Více zde...

Snahy o právní úpravu

Za dobu existence České republiky existovalo snah o přežití metod, běžných jinak v celé EU, celá řada. Za tou snad nejvýraznější stáli lékaři a terapeuté používající nekonvenční diagnostické a terapeutické metody, kteří za účelem posunu v této oblasti založili stejnojmenné občanské sdružení. V této době se podařilo jednak vypracovat návrh zákona o Komoře nekonvenční medicíny, která by respektovala odlišnost a zároveň poskytovala značnou autonomii jednotlivým metodám.

Při tom stanovovala standardy vzdělání pro lékaře i terapeuty v jednotlivých odbornostech, kdy například vzdělání v oboru medicíny nemůže nahradit speciální znalosti z oboru homeopatie, jenž byly koncipovány tak, aby mohly pružně reagovat na nové metody bez změny legislativy. Ještě výraznějším počinem bylo vypracování podnětu pro Výbor pro lidská práva a biomedicínu (poradní orgán Rady vlády pro lidská práva) ve spolupráci s tehdejším zmocněncem vlády pro lidská práva MUDr. Janem Jařabem.

Podnět, který schválila Rada vlády ČR pro lidská práva, ukládal velmi nekompromisně ministerstvu zdravotnictví, aby vládě do 31. března 2006 předložilo odborný podkladový materiál a stanovisko k možnosti implementace poskytování nekonvenčních zdravotnických metod do právního řádu, včetně vymezení této oblasti, gesce jednotlivých resortů a návrhu dalšího postupu ve věci.

To se však dodnes nestalo: od doby schválení podnětu sice byla ustanovena komise, která se danou problematikou měla zabývat, avšak bezvýsledně. Situace tak zůstala stejná, jako už to v roce 2005 minimalisticky shrnul ve svém podnětu Výbor pro lidská práva a biomedicínu. Současný právní stav, jenž vychází ze striktního vymezení zdravotní péče jako aplikace konvenční (vědecké, oficiální) medicíny, ponechává provozování nekonvenčních metod mimo zákonnou úpravu.

Především však není taková úplná deregulace v zájmu široké veřejnosti, a to jak z hlediska přístupu občanů k těmto metodám, tak z hlediska jejich ochrany. - Lenka Marečková

Tím však tyto metody nepřestávají existovat, ale praktikují se zcela deregulovaném prostředí. Tato úplná deregulace však není výhodná ani z perspektivy zastánců těchto metod, kteří mají zájem na jejich rozvoji a společenské prestiži, ani z perspektivy jejich odpůrců, kteří mají zájem na jejich účinné kontrole. Především však není taková úplná deregulace v zájmu široké veřejnosti, a to jak z hlediska přístupu občanů k těmto metodám, tak z hlediska jejich ochrany.

Výbor poukazoval také na to, že dostupné statistické údaje Světové zdravotnické organizace (WHO) dokladují stoupající zájem občanů o přírodní a nekonvenční medicínu a nutnost věnovat této oblasti medicíny náležitou pozornost. Regulace nekonvenční medicíny ve vybraných zemích Evropské unie a USA využívá v západních zemích nekonvenční medicínu asi čtvrtina až polovina populace. I když neexistuje žádný jednotný evropský předpis upravující tuto otázku, usilují jednotlivé členské země EU o vytvoření pokud možno standardních podmínek provozování nekonvenčních služeb.

Jednotná politika v zemích Evropské unie v této oblasti však stále neexistuje. Kodexem humánních léčiv poskytuje Evropská unie pro někoho snad překvapivě oporu alespoň do té doby zde rovněž pranýřovaným homeopatikům (a antroposofickým léčivům), u Evropského soudu pro lidská práva se lze domáhat respektování základních práv a svobod v individuálních případech. Je-li porušení konstatováno, jsou členské státy povinny přijmout veškerá opatření k nápravě včetně změny legislativy.

I přes tyto zásadní odlišnosti oproti předchozímu režimu, a jako popírání hodnot nového demokratického právního státu a jeho základních principů, se však dodnes v různých podobách - coby železná košile omezenosti a strachu - vrací s neobyčejnou úporností staré vzorce myšlení.

Právní úpravy zemí Evropské unie s nepřetržitou demokratickou tradicí, a tím i tradicí nekonvenční medicíny, mohou být relevantní pro diskusi o možné úpravě například včetně úhrad ze zdravotního pojištění. Politováníhodnou skutečností zůstává, že v České republice je snad nejhorší právní situace ohledně postavení nekonvenční medicíny, a to i ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého sovětského bloku (právní jistota na obou stranách, standardy, samozřejmost metod).

Se změnou režimu jsme v ústavě deklarovali Českou republiku jako demokratický právní stát, založený na úctě k základním právům a svobodám. Základním rozdílem oproti totalitní formě se v novém ústavním pořádku stala ústavně deklarovaná úcta k člověku, jeho právům a svobodným volbám. I přes tyto zásadní odlišnosti oproti předchozímu režimu, a jako popírání hodnot nového demokratického právního státu a jeho základních principů, se však dodnes v různých podobách - coby železná košile omezenosti a strachu - vrací s neobyčejnou úporností staré vzorce myšlení.

Ty jsou spojené s totalitním pojímáním moci: vnucovat, ovládat, nedat možnost volby, popírat. Samozřejmostí se stala možnost volby lékaře. O přístup ke zdravotní dokumentaci jsme již museli bojovat. Některé povinnosti zdravotníků stanovila až Úmluva o lidských právech a biomedicíně přestože pravidla, která ustavila, měla být samozřejmostí dávno před jejím přijetím. Stejnou samozřejmostí by měla být také možnost volby metody.

Autorka: Lenka Marečková – právnička a lektorka seminářů osobního rozvoje.

Článek vyšel také v časopise Regenerace v srpnu 2018. Článek byl na UPTČM převzat se schválením autorky.