Zákon o léčitelství by diskriminoval tradiční čínskou medicínu a další obory jako ajurvéda, homeopatie aj. označováním za léčitelství. Předkladatelé zákona o léčitelství se podle Unie příznivců TČM dopouští střetu zájmů. Unie příznivců Tradiční čínské medicíny se ohrazuje i proti odmítání poskytnutí informací v této věci a upozorňuje na porušení Listiny základních práv a svobod a Listiny základních práv EU - rovnost před zákonem, právo na spravedlivé řízení, právo na účinný opravný prostředek a právo nebýt diskriminován.
Podle něj by čínští lékaři, praktici ajurvédy nebo homeopatie, kteří by byli vrženi do jednoho pytle jako léčitelé (které navrhovaný zákon navíc ani nijak nedefinuje), nesměli svým pacientům říkat, že je „léčí a poskytují zdravotní služby“ a měli by zakázanou reklamu pro svou činnost pod hrozbou milionové pokuty.
O střet zájmů se může jednat, protože autoři zákona o léčitelství jsou údajně členy České lékařské komory. Zrušení zákona o nelékařských zdravotních povoláních, který diskriminuje ostatní medicínské přístupy a upevňuje monopol ČLK také navrhli dva senátoři-lékaři. Stejně tak mnoho oboru neznalých lékařů mediálně degraduje čínskou medicínu označováním za šarlatánství. Přitom někteří se touto metodou sami léčí.
Kritici vznikajícího zákona o léčitelích upozorňují, že chybí dostatečné podklady a důkazy, o které by se tento návrh zákona ministerstva zdravotnictví opíral, protože ho nikdo z dotčených stran neměl možnost připomínkovat. Podle zjištění nebyl konzultován ani se zástupci Světové zdravotnické organizace WHO, Evropské Unie, nebo odborníky z Komory Tradiční čínské medicíny a dalšími souvisejícími subjekty.
Unie příznivců Tradiční čínské medicíny je velmi znepokojena aktivitami a vystupováním předsednictva České lékařské komory a České společnosti Jana Evangelisty Purkyně vůči tradiční čínské medicíně neinformovanými a lživými tvrzeními podkopávajícími její efektivitu a principy. Je znepokojena i aktivitami současného ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha předložením vadného špatného a procesně i obsahově vadného zákona o léčitelství, i snahou senátorů Aleny Dernerové a tehdy Vladimíra Plačka (nyní již zesnulého), kterou změnili zákon č. 96/2004Sb. a zrušili tak zařazení čínských terapeutů do nelékařských profesí. Přitom ustanovení zákona o nelékařských zdravotních povoláních i možnost vzdělávání bylo přijato v září 2017. Obsahovalo týkající se zavedení odborné způsobilosti k výkonu povolání terapeuta tradiční čínské medicíny (§21 d zákona), odborné způsobilosti k výkonu povolání specialisty tradiční čínské medicíny (§ 21 e zákona), minimální požadavky na studijní programy a vzdělávací programy k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání terapeut tradiční čínské medicíny a na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání specialista tradiční čínské medicíny (§ 90, písm. j zákona).
Je zde také podezření, že mohl být porušen senátorský a poslanecký slib podle české Ústavy, protože předkladatelé zákona nejednají v zájmu obyvatel a jejich zdraví (zdroj), a jeví se, že by zde mohlo být porušeno právo svobodné volby lékaře. Je zde podezření i na střet zájmů, protože samotní lékaři háji zájmy omezené skupiny lékařských společností. V poslaneckém a senátorském slibu se nepíše nic o tom, že mají vykonávat mandát v zájmu České lékařské komory, České advokátní komory nebo jiných lobby (farmaceutické apod).
Čínská medicína i jiné obory jako ajurvéda nebo homeopatie a užívání bylin mají mezi lidmi velkou oblibu, ale má jim být zakázáno říkat že „léčí“ nebo poskytují zdravotní služby nebo si dávat reklamu. Přitom čínskou medicínu využívá ve světě přes 1,5 miliardy lidí – celá Asie (Čína Japonsko Thajsko, Korea, Malajsie atd), Evropa (Británie Německo Francie, Švýcarsko, kde jsou i zahrnuty do veřejného zdravotního pojištění), Austrálie, jižní i severní Amerika vyučuje se na univerzitách a má po světě řadu klinik. Léčitelé by měli dokonce zakázáno dávat si reklamu pod hrozbou 1 milionu korun. Přitom také umožňuje listina základních práv a svobod v oblasti podnikání.
V České republice jsou desítky tisíc spokojených pacientů, kterým TČM pomáhá. Pacientů přibývá a lékaři mají plné ordinace. Čínská medicína je úspěšná ve zlepšování příznaků a kvality života pacientů s chronickými chorobami a snižování spotřeby i dávkování léků západní medicíny, a tedy i snižováním nákladů na jejich léčbu. Příklady onemocnění, se kterými čínská medicína pomáhá:
Chronické nemoci – opakovaná nachlazení či infekce dýchacích cest, chronické kašle a rýmy, angíny, alergie, astma, poruchy imunity, studené končetiny, dlouhodobá vyčerpanost a únavový syndrom, sterilita, diabetes, borelióza.
Dlouhodobé záněty – močové cesty, ledviny (ledvinová kolika), žlučník, gynekologické nemoci - vaginální infekce, cysty, záněty prostaty, jater apod., záněty spojivek
kožní choroby – lupénka, akné, vyrážky, ekzémy, chronické plísňové infekce
bolesti kloubů, zad, natržené svaly, svalové křeče, problémy pohybového aparátu, ostruha paty, natržené achillovy šlachy, zranění bederní páteře
nervy, nervový třes, záněty trojklanného nervu, roztroušená skleróza, epilepsie,
deprese, emocionální rozladěnost, maniodepresivita, psychosomatické problémy
migrény, bolesti hlavy a šíje, vysoký krevní tlak, nespavost
vnitřní orgány (bolesti břicha, nemoci ledvin, játer, slinivky, srdce, žaludku a střev - zažívací problémy, hyperfunkce štítné žlázy, aj)
zrak, poruchy vidění a ochabování zraku, šeroslepost, záněty spojivek
Přínosy a oblibu čínské medicíny v ČR dokladuje i letošní sociologická studie Centra pro sociologii medicíny „Jak vidí léčbu tradiční čínskou medicínou její uživatelé. Zdroj
Pro příklad studie prokazujíc účinnost:
Lidé, kteří zdravotních přínosů čínské medicíny využívají a chtějí jí, mají právo na její důstojné postavení v rámci veřejného zdravotního systému, což doporučuje samotná WHO. Navíc čínská medicína funguje přes pět tisíc let, tou dobou byl na našem území paleolit, doba bronzová, bažiny a Indoevropané teprve osídlovali Evropu. Číňané přinesli světu mnoho objevů, včetně papíru, kola, kompasu, hrnčířského kruhu, takže to nebyli tehdy žádní „blbečkové“.
Někteří zákonodárci zřejmě svým návrhem chtějí diskriminovat, „vyautovat“ občany, kteří TČM chtějí a přejí si, aby TČM měla důstojné místo, které ji historicky i svým přínosem pro dobro a zdraví pacientů náleží.
Co je na odporu vůči TČM ještě pozoruhodnější, že mnoho lékařů i farmaceutů služeb a výhod čínské medicíny využívá, když si sami neví rady. „Léčím i celou řadu lékařů a farmaceutů, takže si myslím, že obliba čínské medicíny ve zdravotnických kruzích stoupá," říká MUDr. Ludmila Bendová, která se čínské medicíně věnuje na profesionální úrovni již 22 let a patří k našim nejzkušenějším praktikům a vede i školu tradiční čínské medicíny.
Z důvodové zprávy je zřejmé, že předkladatelé zákona vůbec nepochopili, co je vlastně TČM a co obnáší. Chybí definice TČM.
Předkladatelé zákona tvrdí, že tradiční čínská medicína a další obory jako homeopatie, chiropraxe, bylinářství, reflexní terapie a další jsou jedna „podvodná“ skupina léčitelů. Zjevně nepochopili, že se v případě tradiční čínské medicíny nejedná o léčitele. Dokonce uvádí akupunkturu, která je součástí čínské medicíny, jako samostatný obor. Absolventi čínské medicíny studují několik let a absolvují řadu náročných zkoušek podobně jako lékaři, jezdí na stáže a stále se vzdělávají,“ upozorňují zástupci Unie TČM. Uživatelé a příznivci TČM chtějí, aby TČM byla vyučována, pacienti k ní měli svobodný přístup a aby se jí dostalo důstojného místa, které si zaslouží. Zákon přitom znemožňuje terapeutům říci že „léčí“ nebo že pracují se zdravím, jinak jim hrozí pokuta až 1 milionu korun.
Zakazovat někomu říkat, že léčí nebo že poskytuje služby v oblasti zdraví, když má za sebou tisíce úspěšných uzdravení a ulevení od zdravotních problémů u svých pacientů, se zdá být poměrně drzé. Vrhnutí čínských lékařů do kategorie léčitel je další sémantický a logický nesmysl. Má to být „léčitel“ ale nesmí „léčit“. Pohádkový úkol hodný královny koloběžky první, která měla ke králi „přijet-nepřijet, být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a měla přivézt dar-nedar.“
Návrh zákona o léčitelství porušuje i právo jednotlivce na svobodnou volbu formy a způsobu prevence a léčby, a to i v souladu s náboženskou vírou a přesvědčením. Upevňuje monopol na zdraví ve prospěch tzv. „vědecké medicíny“ z České lékařské komory. Vliv na zdraví je naopak neoprávněně a mylně upírán výživě, potravinám, bylinám i tradiční čínské medicíně a dalším metodám. Návrh by měl podle Unie příznivců Tradiční čínské medicíny diskriminační, korupční a manipulativní dopady.
Podle předsedy Unie příznivců čínské medicíny je návrh zákona o léčitelství manipulativní, diskriminační a jeví se jako korupční. Především jde proti světovému trendu, doporučení Světové zdravotnické organizace WHO, která nabádá státy, aby zapojily tradiční medicíny do veřejného systému zdravotnictví a zpřístupnily ji i chudým obyvatelům. „WHO lze stěží podezírat z celosvětové podpory šarlatánů,“ upozorňuje Plicka.
Čínská medicína existovala již v době, kdy ještě v Evropě byly neosídlené bažiny a v době bronzové migrovali Indoevropané do střední Evropy, tedy kdy žádná „západní evropská medicína neexistovala“. Později byla Evropská populace léčena keltskými druidy, bylináři nebo slovanskými lékaři (praktikovali ošetřování ran, zlomenin, a sečných ran a různých nemocí i léčbu bylinami, jejich louhováním, extrakty v podobě tinktur a mastí apod). Také tyto tradiční medicíny – evropské bylinářství by mělo podle WHO ministerstvo zdravotnictví podporovat. Přitom ho opět hází mezi „šarlatány a léčitele bez oprávnění říkat, že „uzdravují“. Popírají tím kořeny své vlastní tradice a civilizace předků, kteří přežívali tisíce let pomocí bylin nebo stromů v souladu s přírodou.
Pokud by šli předkladatelé do extrému, museli by zakázat různé staletími prověřené bylinné herbáře, tím by ale šli i proti jednomu ze zakladatelů moderní medicíny v Evropě, kterým byl Peršan Avicenna, jehož spisy hojně pojednávaly o účincích bylin. Třeba časem zakáží i pití heřmánku na nachlazení, protože není vědecky zdokumentováno studiemi?
Vedoucí kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) v České republice Paulina Marianna Karwowská dostala poštou upozornění o připravovaném zákonu Ministerstva zdravotnictví, i na příslušné podvody v Senátu již 19. března 2018 s různými dotazy. Ta během 8 měsíců, od března do prosince 2018, neposkytla Unii příznivců TČM žádnou odpověď. Unie TČM je tedy nucena požadovat vysvětlení na mezinárodní úrovni.
„O tomto konkrétním zákoně ani jeho návrhu jsme nebyli ministerstvem zdravotnictví informováni, ani jsme ho s ním nekonzultovali, takže ho nemohu komentovat. Rozsáhlý seznam publikací WHO k tomuto tématu je k dispozici ve veřejném webu WHO a je poskytnut členským státům jako rada a odborné doporučení. Členské státy jsou však oprávněny používat tyto rady podle svého uvážení, a legislativní proces je v těchto záležitostech vnitrostátní otázkou,“ sdělil k zákoně o léčitelích Srdan Matič z pražské pobočky Světové zdravotnické organizace WHO.
Přitom WHO byla založena již roku 1946 a Československo bylo jedním ze zakládajících členů. Zakládající dokument Ústava Světové zdravotnické organizace byl schválen 1947 v New Yorku a ratifikovalo jej 26 zakládajících členů včetně ČSR. Ústava WHO je tedy pro ČR závazná. Nyní má WHO 193 členských států.
Dá se předpokládat, že zákon projde ještě složitou cestu připomínek a je otázka, jestli kvůli četným pochybením vůbec začne platit.
Autor: Karolina Kudynová (5. ledna 2019)
Související:
PŘÍZNIVCI TRADIČNÍ ČÍNSKÉ MEDICÍNY SE POSTAVILI V ČR NA ODPOR SVÉVOLI ZÁKONODÁRCŮ
ČR PŘIJALA ZÁKON O VZDĚLÁVÁNÍ TERAPEUTŮ, SENÁTOŘI HO TEĎ ZASE CHTĚJÍ ZRUŠIT