Unie příznivců Tradiční čínské medicíny
UPTCM

Coriolus – boj nahouby?


Zákazy, příkazy a „doporučení“ Evropské komise - je tento diktát potřebný, odůvodněný a procesně správný, tedy v souladu s demokratickými principy a právním státem? A kdy jde o vady u nás, které jen někdo na Unii svaluje? Musíme se nekriticky podřizovat, nebo máme možnost obrany?


22. 6. 2018 to bylo již rok, co jsem spoluvytvářela „veřejnost“ při soudním jednání ve věci zákazu používání Coriolus versicolor, houby, kterou potkáváte na pařezech i u nás v lesích a kterou zdatnější houbaři znají pod českým názvem outkovka pestrá. Český zákaz byl odůvodňován odkazy na Evropskou komisi, resp. její pracovní skupinu CAFAB, která Coriolus zapsala do svého podpůrného katalogu potravin nového typu (= takových, které nemají z pohledu úředníků doloženou významnou přítomnost na trhu před rokem 1997, což byla původně konstrukce zabraňující výhradně vstupu GMO potravin na trh EU). Katalog CAFAB však neprošel legislativním procesem a není ani nijak právně závazný.

Naše orgány určené k ochraně českého trhu a spotřebitele, jmenovitě Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZd) a Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), velice ochotně a v národním stylu „papežtější než papež“ interní unijní soupisku povýšily na příkaz „shora z Bruselu“ a bez dalšího přezkumu začaly i militantně silově vymáhat.

SZPI tedy zakázala na základě pokynu MZd uvádět na trh České republiky veškeré potraviny (legislativně řazené jako doplňky stravy) obsahující byť i kousíček houby Coriolus. Prodejců postižených zákazem bylo hned několik. Jen jeden z nich se však odhodlal na nesrovnalosti upozornit. Zákaz poškozuje i občany, kteří si Coriolus během let oblíbili a nyní jim chybí. Ozvat a bránit se za takové situace lze jen žalobou. Podaná žaloba úřední zákaz Coriolusu nešetřila, zhodnotila ho nelichotivě jako nepřezkoumatelný, nezákonný, protiústavní, v rozporu se zásadou řádného řízení, nedostatečně odůvodněný a legislativně nedostatečně podložený.

Soudnímu jednání jsem osobně byla přítomna, chtěla jsem aktivně vyjádřit svůj postoj a podpořit tak možnost, že si nejen já budu opět moci kdykoliv pořídit úžasnou léčivou houbu Coriolus.

Dlouhodobě se o problematiku funkčních potravin zajímám, samozřejmě kriticky hodnotím jejich možnosti či účinnost, zároveň ale nepochybuji, že jejich poučené pojídání by se mělo pozvolně podporovat a rozšiřovat, nikoliv kategoricky omezovat. Cítila a cítím se velmi poškozena jakýmikoliv legislativními omezeními a zákazy, které mi upírají možnost podporovat obranyschopnost mého těla osvědčenými dary přírody. Co kdybych Coriolus zase jednou ráda a s vděčností využila? Marně přemýšlím, kterého úřadu se zeptat, co mi z přírody doporučí a dají, když mi Coriolus vzali...

Reportáž píši zpětně téměř rok od soudního přelíčení, protože celá kauza - i přes nečekaně příznivé soudní rozhodnutí - není zdaleka u konce (Coriolus si stále nemohu koupit) a je zajímavé sledovat i další osud této houby u nás v ČR, ale i v EU, neboť všude nepanuje takové temno jako u nás.

Ale vraťme se zpátky v čase do dne 22. 6. 2017, do budovy Městského soudu v Praze, kde se o osudu Coriolusu rozhodovalo.




Atmosféra houstne

Úzká chodba před jednací síní se pomalu začala zaplňovat a další lidé se nepřestávali vynořovat zpoza rohu. Kolik nás tady může být? Tak 20 nebo 25? Nebo i více? Ve vzduchu bylo cítit překvapení pracovníků soudu nucených „prodírat“ se přes naše hloučky. Co tady ty lidi chtějí?! To máme snad lítat? Je vlastně zarážející, že chodby soudů nejsou nachystané pojmout více občanů, když se rozhodují věci s celospolečenským dopadem.

Konečně to začalo, ale ouha! Jak se všichni vejdeme do maličkaté jednací místnosti?

Předsedající soudce nás upozornil, že nečekal takový zájem, a také nás hned poučil, že kdyby někdo na takový nával soud dopředu upozornil, měli bychom větší místnost. Chvíli to i vypadalo, že by snad veřejnost pro nadpočetnost mohla být vykázána z jednací síně. Ale nakonec dal soudce zapravdu pohotovému postřehu strany „Coriolus“, že „...nemůžeme tyto lidi poslat pryč jenom proto, že přišli v tak hojném počtu. Na chodbě jsou volné lavice, přinesme je tedy do soudní síně. Veřejnost je hlavní zárukou dodržování pravidel spravedlivého procesu.“

Po krátké rošádě a bleskurychlém stěhování mohlo jednání začít.

Srdnatý boj

Jako obránci Coriolusu (z pohledu soudního řízení šlo o žalobce) stáli jednatel postižené a bránící se firmy PRAGON, pan Ing. Karel Šimonovský, který sledoval a obhajoval Coriolus po odborné stránce z hlediska výroby, používání, bezpečnosti i prodeje, spolu se zplnomocněným zástupcem, Ing. Jiří Plicka ze spolku  Habeas Corpus, který hlídal řádný postup v rámci spravedlivého soudního řízení.

Za stranu plně zodpovědnou za samotnou existenci zákazu Coriolusu (tedy v pozici žalovaného) se dostavila právní zástupkyně Státní zemědělské a potravinářské inspekce, paní Mgr. Zuzana T.

V průběhu jednání vycházelo najevo, že odvaha a ochota riskovat neúspěch žaloby byla u obránců Coriolusu podepřena i dobrou faktickou a argumentační přípravou. Nakonec to není překvapivé, bylo jasné, že Coriolus je pro ně srdcovka. Ale co zmůže srdce samo? V praxi soudu nevídaně početná veřejnost byla ukázněná, i když šlo Coriolusu o holou existenci, o život. Možná i některým docházelo, že nejde jen o boj za jednu houbu, ale že jde i o další bylinky, které v případě neúspěchu budou ohroženy stejným šablonovitým typem zákazu, kterému ale už nic nebude stát v cestě.

Soudce i členky senátu kladli k podstatě věci směřující dotazy. Sami to znáte: není vždy jednoduché odpovídat jednoduše na jednoduché dotazy. O to více byly zajímavé argumenty a postoje obránců Coriolusu.

Žaloba měla řadu stran, řadu žalobních bodů a velké množství důkazů. Pan ing. Jiří Plicka v úvodu své řeči formálně odkázal na písemné vyhotovení žaloby i s přílohami, které se ale celé nepročítalo, a následně akcentoval důležité a klíčové momenty, které pro rozhodnutí soudu ve věci Coriolus považoval za zásadní.

První bod byla kolize souzeného zákazu s pravomocným rozhodnutím vydaným MZd o mnoho let dříve v řádném správním řízení. To sdělovalo, že v katalogu CAFAB v roce 2006 byly doplňky stravy se složkou Coriolus připuštěny na trh jako naprosto v pořádku.

Později, za dosud nejasných a nikým nevyjasněných okolností, však došlo k vyznačení Coriolusu v pracovním katalogu CAFABu jako zakázané složky, což sice posloužilo MZd a vedlo SZPI k udělení zákazu, nicméně tento zákaz nebyl řádně odůvodněn, např. nebylo vysvětleno, proč najednou je prolamováno pravomocné rozhodnutí MZd, které bylo vydáno na základě řádného řízení. Ing. JP upozornil, že takový postup „zásadním způsobem narušuje důvěru ve stabilitu právních aktů v ČR.“

Druhý bod se týkal mezinárodně-právního rozměru, protože bylo požadováno objasnění a vysvětlení, co je to onen prapůvodce zákazu, tzv. „katalog CAFAB“, kdo ho vytvořil, na základě čeho, na základě jakých legislativních opatření, jaká je jeho závaznost. Že přece není možno zakazovat nějakou věc jenom na základě toho, že si někdo nikým nevolený, skryt dohledu veřejnosti, netransparentně a nepřezkoumatelně něco vymyslel a sestavil.

Obránci Coriolusu vyzvali přítomnou právní zástupkyni SZPI ke společnému postupu k vyřešení této záležitosti , jelikož tento případ zásadním způsobem přesahuje zájmy stěžovatele/žalobce a dotýká se široké veřejnosti.

Zástupkyně SZPI však jen odkázala na dřívější vyjádření svého úřadu, která byla založená ve spise.

Nad rámec řečeného upřesnila, že SZPI je orgánem výkonným a kontrolním, nikoliv však normotvorným, že slouží jen k tomu, aby vykonával dozor nad potravinami v ČR, tedy i nad doplňky stravy. SZPI tedy ve věci Coriolus jen vykonávala svoji zákonnou kontrolní povinnost. Kontrolu potravin provádí na základě pokynu MZd a nemá oprávnění ve věci potravin nového typu rozhodovat odlišně od MZd.

Obránci Coriolusu by podle vyjádření zástupkyně SZPI měli své problémy a pochybnosti řešit s orgány, které jsou k tomu podle ní určeny, tedy s Ministerstvem zdravotnictví (MZd) a Ministerstvem zemědělství (MZe).

Za Coriolus pan K.Š. pohotově oponoval, že není pravda, že se SZPI neúčastní legislativního procesu. Účastní. A rovnou ocitoval z výroční zprávy SZPI za rok 2016, bod 2.7., kde je jasně uvedeno, že „...v rámci činnosti v oblasti legislativy se účastní tvorby a připomínkování právních předpisů.“ Z jeho vystoupení vyplynulo, že nepovažuje za přípustné, když se kontrolní orgány vyviňují ze své povinnosti konat správně a na základě validních předpisů.

Jednání a dokazování trvalo ještě asi další hodinu. Řešila se možnost vstupu MZd a MZe do řízení, četly se důkazy ze správního i soudního spisu, hledaly se odpovědi na otázky, jak se mohl dostat Coriolus do katalogu CAFAB jako zakázaná složka potravin, kdy, kdo a jak přesně zjišťoval a zdali vůbec probíhalo řádné zadokumentování předchozí přítomnosti houby na unijním trhu, jsou-li požadavky na dokazování používání této houby před rokem 1997 reálné, má-li zřízení pracovní skupiny při Evropské komisi a její zveřejněné interní pracovní materiály právní sílu.

Po závěrečných proslovech obou ze zúčastněných stran následovalo přerušení jednání pro přípravu rozhodnutí ve věci.


Rozhodnutí

Málokdo z přítomných věřil, že by soud vyhověl obráncům Coriolusu. My Češi máme ve svém nastavení vůči úřednímu šimlovi chorobně rozvinutou poddajnost, samozřejmě si pak na něj někde v bezpečí přátel, rodiny, kaváren či sociálních sítí stěžujeme, nadáváme i planě mu v závětří vyhrožujeme. Vždyť SZPI konala svou zákonnou kontrolní povinnost. Jak by mohla neuposlechnout pokyny nadřízeného Ministerstva zdravotnictví! Nařízení a pokyny z Evropské unie se přece též musí uposlechnout, doporučení akceptovat a vyplnit.

Avšak jak se říká, naděje umírá poslední. Obránci Coriolusu cítili, že udělali a doložili maximum. Nyní už jim nezbývalo než trpělivě, s viditelným napětím a už i vyčerpáním čekat na soudní verdikt.

Přestože byla jednací síň byla naplněná k prasknutí, panovalo naprosté ticho.

Nikdo ani nedutal. Jaké bylo naše překvapení, když soudce vyhlásil své rozhodnutí, kterým Coriolusu vyhověl a rozhodnutí o zákazu jeho prodeje vrátil SZPI k dalšímu projednání. Samotné odůvodnění rozsudku bylo nad očekávání. Jednací síní se spontánně rozezněl potlesk. Řekla bych, že ani pan soudce něco takového ještě nezažil.

Bylo potvrzeno, že katalog CAFAB nemá legislativní status a nemá sílu právního předpisu. Také bylo potvrzeno, že existuje řádně vydané původní rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví z roku 2006, které je pravomocné a které bez řádného správního rozhodnutí nelze jen tak zrušit na základě informací, které nejsou součástí legislativního rámce, jsou obtížně ověřitelné a nepřezkoumatelné. Kdyby totiž bylo takové zrušení připuštěno, došlo by k narušení stability právních vztahů.

Tento případ ukázal, že má smysl za dobré věci bojovat. S rozmyslem a statečně. Ukázal také, jakou sílu má, když se lidé v určité věci propojí a vzájemně podpoří.

Pak je možné dosáhnout velmi příznivého rozsudku, a to i ve věci, která poukazuje na ne příliš zákonné a demokratické praktiky z vysoké politiky Evropské unie i České republiky.

Po skončení jednání jsem ještě chtěla položit otázky zástupcům obou stran, avšak než se mi podařilo opustit jednací místnost, přeci jenom nás v ní bylo hodně, zástupkyně SZPI mi zmizela z dohledu.

Na otázku, jaké mají dojmy z jednání, mi tak odpověděli p. Ing. Jiří Plicka i pan Ing. Karel Šimonovský shodně s úsměvem:

„Toto je přelomové rozhodnutí.“

P. Ing. Jiří Plicka ještě dodal: „ Pracovních skupin při Evropské komisi je cca 160. A kolik nesmyslných zákazů a příkazů jsme nuceni poslouchat a aplikovat? Škoda jen, že se lidé tak málo zajímají o to, jak jejich zvolení zástupci vlastně pracují a koho zastupují….“

Autor: Jaroslava Šustrová (17. června 2017)


Následuje glosa, jaká je situace ve věci Coriolus po roce od vyhlášení rozsudku.

Rok poté: Stále nahouby...

V dalších měsících SZPI rozsudek řádným způsobem nijak nezpochybnila, jinými slovy v něm nenašla žádné podstatné důvody či nesrovnalosti, které by jí umožnily se proti němu odvolat prostřednictvím kasační stížnosti. Tím se stalo rozhodnutí prvoinstančního soudu konečným.

V rozporu s tímto mlčenlivým souhlasem s rozsudkem se ale v současné době ředitel SZPI nadále hledá cesty jak zrušit či obejít původní a stále pravomocné rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví z roku 2006, které Coriolus povolilo dát do užívání a prodeje. Je tak zcela v rozporu s duchem, závěry i konkrétními pokyny, které soud ve svém rozsudku uložil SZPI. Obránci Coriolusu nadále aktivně jednají, ale další soudní spor v této věci je zřejmě na obzoru. A potom že prý státní orgány mají sloužit lidem a respektovat soudní rozhodnutí. Praxe je zjevně jiná.